Stéphane Speckens, francouzský manažer, který léta žije v Čechách, mi během hlídání své malé dcery den před semifinále mistrovství světa v rugby mezi Francií a Anglií napsal: „To víš, že jako Francouz prožiju to intenzivně, mí kolegové taky, ti jedou do sport bar. Ten zápas není jen semifinále, ale ,The Crunch‘ proti zasrané Angličani. Já na to budu podívat doma na satelit.“
Po sobotním semifinále ovšem Stéphane prožíval hořké zklamání. Anglie zvítězila 14:9 a tento víkend se utká s Jihoafrickou republikou v pařížském finále. Bude to vyvrcholení sportovní akce letošního roku, protože mistrovství světa v rugby je po olympijských hrách a MS ve fotbale třetí nejsledovanější sportovní akcí. Češi jsou v rugby dobří asi jako Angličané v hokeji a na MS by se kvalifikovali leda zázrakem, ale řadu jiných evropských zemí v posledních týdnech ovládla horečka jako nás loni při fotbalovém šampionátu v Německu.
Tak třeba ve Francii chce trenéra Bernarda Laporta prezident Nicolas Sarközy ve vládě jako tajemníka pro sport a zápas francouzského národního týmu proti Irsku sledovalo na stanici TFA čtrnáct a půl milionu diváků, což je o pět milionů více než při finále mistrovství světa ve fotbale mezi Francií a Itálií. Jestliže loni byl národním hrdinou Zinedine Zidane, letos to byl Sébastien Chabal. „Ve Francii je opravdu ,chabalmanie‘, ten Chabal je dobrý hráč a vypadá jako kromaňonec. Hraje v Anglii a říkají mu The Animal,“ vysvětlil mi Stéphane před semifinále.
Sportovní horečku během turnaje zažívají i obhájci titulu z Anglie, nebo Nový Zéland, před turnajem považovaný za největšího favorita, který však po vítězství ve skupině s neuvěřitelným skóre 309:35 ztroskotal ve čtvrtfinále právě na Chabalově Francii. Hráči Japonska nebo exotického Fidži a Tongy jsou důkazem, že rugby jako jedno z dědictví britského koloniálního impéria je opravdu světová hra.
V jedné části Commonwealthu je ovšem hra se šiškou dodnes poliinzerceticky ožehavou záležitostí. Jihoafrická republika, která patří k největším favoritům každého turnaje, měla po desetiletí výhradně bílý tým. Po zrušení apartheidu v roce 1994 se do reprezentace mohli dostat i černí hráči a rok nato JAR získala titul světového šampiona, což bylo na jihu Afriky přivítáno s nadšením jako vítězství sjednocené země. V dnešním týmu JAR je ale pouze 6 černých hráčů a 24 bílých, ačkoli 80 % Jihoafričanů je černých. Prý je to tím, že rugby se trénuje hlavně na elitních školách, kde je stále převaha bílých. Politici v JAR v zájmu rasové korektnosti uvažují o tom, že zavedou v národním týmu kvóty podle barvy pleti, což ho ovšem zřejmě oslabí. V sobotním finále bude každopádně JAR v čele s Habanou a Montgomerym bojovat po 12 letech znovu o světový titul.
Ať černý nebo bílý, hráč rugby musí být především robustní. Tady by si Ronaldinho nebo Rosický ani neškrtli. Možná nějaký „bijec“ z NHL by měl šanci, nebo „zlý muž“ z NBA. Ale právě tato surová mužnost přitahuje ke hře i tu část populace, kterou takový fotbal nechává chladným. Ze sta Francouzů, kteří sledují zápasy, je 38 žen.
produkční Pátku
Pravidla
Mistrovství světa v rugby se hraje podle pravidel tzv. „Rugby Union“, tedy varianty rugby, kde proti sobě hrají dva týmy o patnácti hráčích (existuje několik dalších variant, např. „Rugby League“, kde hraje 13 hráčů). Hraje se dvakrát čtyřicet minut na hřišti, které je stejně velké jako fotbalové, na každém konci je brankové pásmo pro položení míče a branka ve tvaru písmene H (háčko).
Cílem hry je dostat míč do protihráčova brankoviště. Míč se přenáší v rukou a smí se nahrávat pouze dozadu, jinak je hra zastavena. Míč se smí také kopat, a to i dopředu. V případě, že míč je držen protivníkem, hráč smí protihráče atakovat a složit ho na zem, čímž zastaví jeho posun směrem k brankovišti.
Bodování: 5 bodů – položení míče do brankoviště, 2 body – trefa nad břevno branky po položení, 3 body – kop do branky ze hry, 3 body – trestný kop.
Zakladatelem této tvrdé hry je Angličan William Webb Ellis z města Rugby, který v roce 1823 hrál se studenty tehdejší fotbal, ale hra mu přestala připadat zajímavá, tak vzal míč do rukou a donesl ho do branky.
Dnes se hraje rugby na ligové úrovni ve většině zemí včetně ČR. První zmínku o rugby u nás zajistil autor Ferdy Mravence Ondřej Sekora, který přeložil pravidla rugby z francouzštiny.
