Lebka se zlatými zuby. Jen taková stopa zbyla po oběti vraždy. Určit totožnost mrtvého se zdálo prakticky nemožné. „Chemický rozbor zubní protézy ukázal, že není ze zlata, ale z nitridu titanu,“ vzpomíná antropoložka Hana Eliášová z Kriminalistického ústavu na jeden z mnoha případů, které nedávno pomáhala řešit. „Tento materiál se používá na Ukrajině a v Rusku, takže jsem mohla detektivům doporučit, v jaké komunitě pátrat po jménu oběti.“
Podařilo se dokonce najít ukrajinského dentistu, který korunky zuby vytvořil. Od něho už vedla poměrně snadná cesta k příbuzným mrtvého muže. „Poslali nám fotografii a snímek z rodinného alba jsme porovnali s fotkou nalezené lebky. Při takzvané superprojekci souhlasily všechny klíčové znaky,“ říká Eliášová.
Lebka získala totožnost.
Oči, nos a ústa
Ovšem pokaždé tak jasná stopa ke jménu neznámé oběti nevede. V takovém případě tým antropologů zahájí rekonstrukci obličeje. Samotná lebka totiž skrývá řadu údajů.
Například zuby docela spolehlivě prozradí věk. Odborníky zajímá nejen obroušení kousacích plošek, ale i změny zubů patrné na výbrusech řezáků, případně špičáků. „Stáří osoby dokážeme určit s tolerancí na dva až pět let,“ říká Hana Eliášová.
Lebka prozradí také pohlaví člověka. Muži mají šikmější čelo, silněji vyvinuté nadočnicové oblouky a zaoblenější okraj očního důlku. Mužská lebka je také robustnější a na jejím týlu výrazně vystupuje hrbol. Ženy se poznají podle jemnější dolní čelisti a méně mohutné brady a vyvinutějších čelních hrbolů.
Při rekonstrukci podoby je nutné určit tvar nosu, očí a úst. Téměř nejpřesněji lze popsat nos. „Podle tvaru otvoru, nosního trnu, utváření nosních kůstek a dalších znaků určíme přesně výšku, šířku, uchycení nosních křídélek a umístění hrotu,“ říká Eliášová. Odborníci rozpoznají i nos zahnutý jako skobu nebo zda měl člověk svůj čichový orgán zakřivený do strany.
Velkou neznámou zůstává pouze tvar hrotu, například jestli jej uprostřed rozdělovala prohlubeň nebo zda byl plochý či deformovaný.
Pro rekonstrukci obličeje jsou velmi důležité oči. Jejich barva se nepozná, ale experti celkem spolehlivě určí pozici a velikost oční štěrbiny. Podle utváření horního okraje důlku pak mohou říct, jak asi vypadalo horní víčko, zda oko spíše překrývalo nebo naopak.
Velkým rébusem jsou pro antropology ústa. Jejich šířku a výšku lze podle lebky určit. „Linie úst probíhá mírně nad kousací hranou středních horních řezáků a opakuje obrys skusu. Rty jsou tím výraznější, čím výraznější je reliéf kostní tkáně,“ vysvětluje Eliášová. Odborníci ale nedovedou zcela jasně říct, zda byly rty plné nebo úzké. Tady už hraje roli genetické hledisko. Podle věku lze určit, kam směřovaly ústní koutky.
„Tvar a hloubka žlábku pod nosem koresponduje s postavením kořenů horních středních řezáků a podle vyklenutí jejich zubních lůžek,“ říká antropoložka.
Vzhled výrazně ovlivní ztráta zubů. Pokud chybí stoličky a zuby třenové, je pravděpodobné, že taková osoba měla propadlé tváře.
V některých případech jsou zachovány vlasy, což umožní nastínit charakter účesu. Když ale zbyde jen lebka, musí odborníci improvizovat a vytvoří několik variant porostu hlavy. Vlasy se zachovají v zemi velmi dlouho. Antropoložka Eliášová jednou dokonce analyzovala vlasy z krypty, kde přečkaly pár století. Ovšem na barvu vlasů působí prostředí. Vlhko a přítomnost kyselin obsažených v půdě zabarvuje vlasy do červena, sucho naopak původní barvě přeje.
Puzzle pro antropology
Určit věk, pohlaví, tvar obličeje a další charakteristické znaky oběti trvá odborníkům z Kriminalistického ústavu přibližně měsíc.
„Vždycky mě rozčílí, když se v současných seriálech antropolog zběžně podívá na kostru a rovnou určí, že šlo například o čtyřicetiletou ženu a určitou patologickou diagnózou. Pak si většina lidí myslí, že stejně rychle se řeší i skutečný případ,“ poznamenává Eliášová.
V Kriminalistickém ústavu vyvinuli vlastní verzi trojrozměrné počítačové rekonstrukce obličeje. Na monitoru se model lebky pořízený speciálním laserovým skenerem postupně „obaluje“ měkkými tkáněmi. Jak silnou vrstvu přiložit na lícní kosti, na čelo, bradu a další části obličeje, to řeknou antropologům speciální tabulky. Vznikly dlouholetým proměřováním tkání na živých dobrovolnících. Síla vrstvy se v současné době zjišťuje pomocí ultrazvuku, počítačovou tomografií nebo nejnověji magnetickou rezonancí.
Když se počátkem 19. století začaly psát do tabulek první řádky, měřili odborníci tloušťku vrstev pomocí jehly potřené sazemi nebo potažené gumovou trubičkou. „Zapichovali ji do tváří nebožtíků, což ale výsledky zkreslovalo, protože posmrtný stav měkké tkáně je zcela jiný než u živého člověka,“ podotýká Eliášová. Současné způsoby měření pomocí techniky jsou stále přesnější a podrobnější, takže při rekonstrukci se tloušťka tkáně stanoví poměrně přesně.
Když je tvář v základních rysech sestavena, přiřazují se k virtuálnímu obličeji komponenty - oči, nos a ústa. „Jejich tvar a rozměry jsme již podrobně určili podle charakteristik na originálu lebky. Pak vybíráme z obsáhlé počítačové databáze nejpodobnější ústa, nosy a oči v třídimenzionálním rozměru, které speciálními algoritmy přizpůsobíme lebce,“ vysvětluje další postup antropoložka.
Počítačově vytvořená tvář se používá pro hledání v databázi pohřešovaných osob. Výsledek proto musí být co nejpřesnější, aby nesvedl pátrání špatným směrem. „Pokud by například u lebky chyběla dolní čelist, nelze rekonstrukci provést, protože bych mohla dospět ke zcela chybným závěrům,“ říká odbornice.
***
V rámci Týdne vědy a techniky bude Hana Eliášová přednášet o rekonstrukci tváří 6. listopadu v 17 h v budově Akademie věd v Praze, Národní 3.
