Přestože Evropu nepostihla v tyto dny přírodní katastrofa, která by se svými následky blížila těm asijským, budu se ve Slovu týdne věnovat právě starému kontinentu. Do Evropy pouze, jak jste si mohli přečíst například v pondělních Lidových novinách, přišla vedra.
Vedro definujeme (ač nejde o klasický meteorologický termín) jako subjektivní pocit intenzivního účinku tepla, stav vznikající v létě za suchého počasí, intenzivního přímého slunečního záření a slabého proudění vzduchu (zpravidla v odpoledních hodinách), kdy teploty vzduchu jsou obvykle vyšší než 30 °C. Jiří Rejzek v Českém etymologickém slovníku uvádí výskyt podobných slov v mnoha evropských jazycích, význam většiny z nich je ale prostě jen ,počasí‘, případně ,slunečné, jasné počasí‘.
Blízkým příbuzným vedra je parno, liší se od něj vyšší vlhkostí vzduchu.
Subjektivní pocit intenzivního účinku tepla, ale při nižších teplotách (nad 25 °C), nazýváme horko. Na rozdíl od dvou předchozích výrazů nám horko může být i přeneseně („Švédům bylo v utkání proti českým hokejistům pěkně horko.“).
Dalším do party je dusno. Je to subjektivní nepříjemný pocit, vyvolaný kombinovaným účinkem teploty a vysoké vlhkosti vzduchu a malé rychlosti větru, trápící nás téměř výhradně před bouřkou z tepla (zpravidla v odpoledních hodinách). Rovněž dusno se může pyšnit bohatým užitím v přeneseném významu („Po utkání se Švédy bylo v české kabině dusno.“).
Konečně se dostáváme k zdánlivě neutrálnímu výrazu teplo. Je to subjektivní pocit účinku tepla, kdy „hraniční“ teplotu vzduchu lze těžko určit – spíše jde o výkyv teploty oproti stavu předchozích dnů; obvykle se nepoužívá v létě.
Všimněme si, že všech pět slov má shodně po pěti hláskách. Tedy žádní dlouháni. To proto, aby se mluvčí při vyslovení věty „To je ale dneska...“ zbytečně nezpotil. Ještě kratší je z němčiny zrozený hic – ten musel vzniknout v obzvlášť žhavém létě.
Rubrika vychází každý pátek
O autorovi| Ondřej Tuček, vedoucí jazykový redaktor LN, a Jan Pretel, klimatolog
