ČEZ sehrává v solární energetice obojakou roli
Co postaví naši ekonomiku na nohy, co jí pomůže skočit rovnýma nohama do 21. století? Zelená pracovní místa, shodují se politici od leva doprava. Je to ten nejmódnější nesmysl současné doby.
Kdyby se zelená pracovní místa vyplácela, sama by vznikala. Jenže se nevyplácejí, takže je třeba je dotovat. Díky tomu tak nevzniknou jiná, potenciálně efektivnější pracovní místa. Není zářnějšího příkladu než sluneční elektrárny. Normálně by solární elektřina nemohla energii z běžných elektráren konkurovat. Tak se pro ni stanoví garantovaná dotovaná cena. Díky tomu sem přijde zahraniční investor (protože nikde jinde na světě není investice do solárních panelů tak výnosná), nakoupí panely z Číny, dodává elektřinu do sítě, za pět let má investici zpátky a pak už jen převádí domů čistý zisk. Je to skoro stejně dobré jako podvody s lehkými topnými oleji, ale legální, ba dokonce zelené.
Stát se nyní opožděně pokouší srazit stratosférickou garantovanou cenu na trochu snesitelnější výši a v tomto procesu sehrává opět podivnou roli polostátní ČEZ. Má totiž konflikt zájmů: jakožto distributor z povinného připojování solárních elektráren šílí, ale jakožto investor (prý do solárních projektů investuje 20 miliard, jež mu ovšem musí chybět jinde) by rád, aby bonanza trvala. Takže není divu, že ČEZ, na rozdíl od jiných energetických firem, není schopen říct, že podporuje vládní novelu zákona, a ne pozměňovací návrhy, které jsou vůči solárním podnikatelům mnohem vstřícnější. Historie s povolenkami se opakuje a zaplatíme to všichni.
Čtěte „Šéfové energetik...“ na straně 13
