Americká investiční banka Lehman Brothers se nezdála tak důležitá, aby na její záchranu úřady obětovaly peníze daňových poplatníků. Jenže po jejím bankrotu 15. září 2008 najednou z trhu s krátkodobými obligacemi odteklo v řádu hodin 550 miliard dolarů. Kdekdo dnes považuje postup amerických úřadů za kolosální chybu, po níž svět jen o vlásek unikl finanční katastrofě.
I proto se Evropská unie rozhodla zachránit Řecko. Nikdo si nevezme na triko, aby se tato vcelku bezvýznamná balkánská země stala Lehmanem trhu se státními dluhopisy.
Americká hypoteční krize má totiž s evropskou dluhovou krizí leccos společného. Tam i onde sehrála svou roli dlouhodobě měkká monetární politika a finanční inovace - jen místo sekuritizace hypoték je to v Evropě samotná nová jednotná měna. Lidi uvěřili, že bylo zrušeno riziko. Že každý šupák může dostat hypotéku a každé Řecko je stejně kvalitní dlužník jako Německo.
Zatímco v Americe tomu politici hlavně přihlíželi, v Evropě se hrnuli do hlavních rolí. To oni chtěli věřit svému velkému projektu, to oni přesvědčovali sami sebe i své občany, že dnes si lze výhodně půjčit na cokoli. A tito lidé nám dnes tvrdí, že finanční systém potřebuje větší a centralizovanější dozor z jejich strany. Kde je jistota, že své chyby nebudou opakovat ve velkém?
