Špatný stav vězeňského lékařství kritizuje úřad ombudsmana rok co rok. Nyní hrozí, že zdravotní standard za mřížemi se ještě zhorší: věznicím totiž chybí lékaři.
PRAHA Málo lékařů, omezené možnosti vycházek či málo denního světla v celách. Výtky, které adresoval na konci května úřad ombudsmana tuzemským vazebním věznicím, vypovídají o nepříliš lichotivých podmínkách pro lidi za mřížemi.
Realita je však ještě závažnější. Trestanci se ve stížnostech, které adresují ombudsmanovi či Českému helsinskému výboru, shodují, že personál věznic systematicky odbývá jejich zdravotní problémy.
Právě zanedbávání lékařské péče hodnotí lidé z helsinského výboru, který sleduje stav v tuzemských žalářích, jako hlavní prohřešek. „Zdravotnictví považujeme dlouhodobě za největší problém českého vězeňství, až polovina stížností se týká právě této oblasti,“ říká Veronika Zemanová z Českého helsinského výboru.
Jen od začátku roku jich výbor obdržel na dvě stovky. „Vězni nejčastěji namítají, že jim nebyly předepsány požadované léky, dietní strava a zdravotní pomůcky nebo zajištěna specializovaná zdravotní péče,“ stojí rovněž ve výroční zprávě ombudsmana za loňský rok.
Lidé z praxe dodávají, že situace se horší. „Postavení vězňů se zhoršuje. A to nejen ve zdravotnictví,“ tvrdí právní koncipient František Valeš, který se intenzivně zabýval podmínkami v tuzemských žalářích.
Na úpadku vězeňské zdravotní péče se projevuje personální krize. „Personální obsazení ve zdravotnické službě není optimální,“ přiznávají autoři bilanční zprávy o stavu vězeňství. Počty jsou dimenzovány na 21 tisíc vězňů, už letos přitom statistická křivka vězněných směřuje k třiadvacetitisícové hranici. Nejvíce znát je to ve vazebních celách. Náhodné kontroly odhalily případy, kdy lékaři neprovedli u obviněných v den nástupu povinnou vstupní prohlídku. To přitom pro věznice znamená riziko, že se uvnitř rozšíří infekční nemoci.
Lidé z kanceláře ombudsmana jen málokdy dokážou odsouzencům pomoci v řešení stížností. Narážejí na komunikační bariéru ze strany Vězeňské služby. „Ochránce se při šetření podnětů vězňů týkajících se lékařské péče opakovaně setkal s tím, že Vězeňská služba odmítala pracovníkům poskytovat informace ze zdravotnické dokumentace vězňů,“ říká zpráva ochránce práv.
Stejně nepochodili ani pracovníci helsinského výboru. Ředitelství věznic jejich podněty nechalo bez odpovědi. A do třetice: bavit se o konkrétních stížnostech nechtělo vedení Vězeňské služby ani s redaktory LN. „Všemi podněty se zabýváme a řádně je vyřizujeme,“ uvedla lakonicky mluvčí Markéta Prunerová.
Pracovníci výboru jsou si vědomi toho, že ne každá stížnost musí mít pravdivý základ. „Informace od odsouzených bereme s rezervou,“ připouští Zemanová. Upozornění na špatnou zdravotní péči se však opakují tak často, že se musí brát vážně. Díky tomu se nedávno jeden z žalujících domohl nápravy. „Šlo o pacienta s obsedantně kompulzivní poruchou, který žádal o převoz do léčebny,“ popisuje Zemanová.
Muž před nástupem do vězení strávil pět let v psychiatrické léčebně. Soud přesto čtyřikrát zamítl jeho žádost, lékaři v posudcích tvrdili, že se o něj dokážou postarat. Místo toho si vězně (porucha v jeho případě spočívala v nutkání umývat celu i spoluvězně) mezi sebou jednotlivé věznice přehazovaly. Trvalo dva roky, než se pracovníkům výboru podařilo dostat pacienta na psychiatrii.
***
POTÍŽE VĚZEŇSTVÍ * Lékařská péče v tuzemských věznicích je na mizerné úrovni. Připouští to ostatně i bilanční zpráva o stavu české vězeňské služby, kterou v březnu předkládal šéf věznic Luděk Kula úřednické vládě premiéra Jana Fischera. * „I přes vynaložené úsilí a vypracování čtyř návrhů na zvýšení atraktivity Vězeňské služby v roli zaměstnavatele pro získávání a stabilizaci lékařů se úkol nedařilo plnit,“stojí mimo jiné ve zprávě. * Vedení Vězeňské služby v textu také přiznává, že „personální obsazení ve zdravotnické službě není optimální ani z hlediska stávajícího rozpočtu“. * „V současné době je již skutečností, že ne všechny organizační jednotky mají kmenového lékaře primární péče a situaci řeší s pomocí lékařů na dohodu o činnosti. Pro zajištění všech úkolů je přitom nutné, aby na každé organizační jednotce byl zaměstnán alespoň jeden lékař se specializací v oboru praktický lékař pro dospělé k zajištění posudkové péče,“ popisuje aktuální podmínky hodnotící zpráva. * Lékaři dlouhodobě nechtějí pracovat za mřížemi. „Již delší dobu trvá nezájem lékařů o práci ve Vězeňské službě, zejména lékařů primární péče (praktických lékařů pro dospělé), kterých je obecně nedostatek, a proto je velmi obtížné je získat.“ * Zanedbávaná lékařská péče není jedinou špatnou zprávou, s níž se musí vedení věznic potýkat. Bilanční zpráva, která mapuje plnění stanovených cílů, odhaluje i další nedostatky. Jen namátkou: věznice jsou přeplněné, na vybudování nových cel chybějí peníze a polovina eskortních vozů už dosluhuje. * Na Vězeňskou službu kromě toho nedávno „prasklo“ i zjištění, že hospodaření státní instituce vykazuje závažná pochybení. Vnitřní audit odhalil, že úředníci chybují při zadávání malých zakázek. A stát tak přichází o částky, které se v součtu šplhají minimálně do řádu statisíců korun. * Hospodaření nikdy nebylo silnou stránkou Vězeňské služby. Předtím to prokázal třeba zfušovaný nákup rušiček mobilních telefonů. Stát při nezdařené zakázce v roce 2007 nakoupil nefunkční přístroje v celkové hodnotě osmnáct milionů korun. Šéf věznic Luděk Kula přesto na sklonku loňského roku schválil návrh, na jehož základě se věznice vybavily detektory mobilních telefonů. To vše bez výběrového řízení.
