PRAHA Ve zdravotnictví padlo jedno velké tabu. Čeští lékaři mají podle zjištění LN první oficiální doporučení, kdy přestat se zbytečnou léčbou, která jen prodlužuje umírání nevyléčitelně nemocného. Týká se hlavně pacientů v bezvědomí, kteří nemohou sami rozhodnout o ukončení intenzivní léčby.
„Je to téma, o kterém se všichni raději tváří, jako by neexistovalo,“ říká prezident lékařské komory Milan Kubek. „Je to velice citlivá oblast a naše doporučení má být pro lékaře vodítko, podle kterého se mohou řídit,“ uvádí. I na půdě stavovské organizace se toto téma ukázalo jako kontroverzní: než doporučení vzniklo, vedla se téměř roční debata.
Nově mají lékaři oficiálně posvěcené a popsané postupy, kdy u nevyléčitelně nemocných ukončit intenzivní léčbu a zaměřit se na tišení jejich utrpení.
„Je to první dokument tohoto typu,“ říká Karel Cvachovec, předseda České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny. Tato odborná společnost vznik dokumentu podnítila. „Stanovisko představenstva lékařské komory uvolní určité obavy lékařů, kteří nezřídka v dnešním prostředí častých soudů chtěli mít takzvaně krytá záda,“ říká Cvachovec. Kvůli obavám ze soudů prý mohli někteří lékaři dosud udržovat na přístrojích při životě lidi, u nichž šlo spíše o prodlužování umírání a utrpení. Nejvíce potěšilo nové doporučení zdravotníky, kteří se přímo zabývají péčí o nevyléčitelné pacienty. „Je to zásadní průlomový krok v českém zdravotnictví, který může významně ovlivnit péči o nevyléčitelně nemocné obecně,“ soudí Ladislav Kabelka, předseda České společnosti paliativní medicíny.
Jak tedy mají lékaři postupovat? Hlavní zásady jsou dvě. Za prvé, že zbytečná intenzivní léčba může pacienta poškodit. A za druhé, že život člověka je vždy konečný.
Pokud tedy leží v hlubokém bezvědomí člověk, který sám nedýchá a také krevní oběh mu lékaři udržují uměle, k tomu má selhání ledvin a infekci a jeho stav se stále zhoršuje, intenzivní léčba je už na škodu.
Nové doporučení se týká všech pacientů se selháním více orgánů, kteří nemají vyhlídky na vyléčení, jejich stav se přes veškerou snahu zdravotníků trvale horší a intenzivní léčba jim může jen o několik dní prodloužit utrpení.
Eutanazii ovšem doporučení jednoznačně odmítá. Rozdíl je v tom, že eutanazií se obvykle označuje aktivní ukončení života ze soucitu a z přání nemocného člověka. Vysazení marné léčby je něco jiného.
Pokračování na straně 3
Lékaři nemají léčit nevyléčitelné
Dokončení ze strany 1
Celou debatou zastřešuje myšlenka, že pokud bude dostupná kvalitní péče o nevyléčitelně nemocné, nebude vůbec potřeba eutanazie ani asistovaná sebevražda. Mírnění příznaků, které má přinést úlevu, rozhodně neznamená uspíšení umírání.
„V poslední době byla celá řada debat o asistované sebevraždě, o eutanazii, o nejrůznějších krocích, které nejsou správné. Často slyšíte: lépe aby zemřel, než aby trpěl. My říkáme, že umírající člověk ale nemusí trpět. Jestliže jsou vhodně určeny priority, medicína dokáže, aby netrpěl,“ říká Karel Cvachovec z anesteziologické odborné společnosti.
Paliativní medicína, která se stará o nevyléčitelné pacienty, posílila v posledních letech u nás svou pozici. Nové doporučení lékařské komory k tomu dál přispívá.
„Díky tomuto doporučení budeme všichni zdravotníci cítit větší oporu v tom, abychom mohli s pacientem hovořit o tom, že některé léčebné postupy nejsou užitečné. Jedná se tedy hlavně o oporu a veřejné pojmenování skutečnosti, že je řada situací, kdy nemá smysl pacienta aktivně léčit, ale má smysl mu nabídnout péči úlevovou,“ uvádí Ladislav Kabelka.
Jak dokument lékařské komory zdůrazňuje, vždy musí lékaři mít na mysli přání pacienta. „Pokud je člověk schopen vyjádřit svou vůli, tak tato otázka vůbec nepřichází, jsme povinni respektovat jeho přání,“ říká Cvachovec. Pokud je pacient například v bezvědomí, mají dát na jeho dříve vyslovené přání. U toho je vždy vhodné, aby mělo písemnou podobu. Jistější je, pokud je potvrzené od notáře.
Doporučení komory také určuje, kdo má zodpovědnost za rozhodnutí o ukončení intenzivní péče. I když to může navrhnout kdokoli z ošetřujícího týmu, zodpovědnost vždy leží na vedoucím lékaři nebo na tom, koho tento lékař určí. Doporučení lékařské komory o ukončení intenzivní péče a přechodu k paliativní péči začíná platit příští čtvrtek. „Někteří odborníci chtěli, aby ten dokument měl charakter závazného stanoviska, ale to jsme odmítli s tím, že život je příliš složitý a přináší situace, které se nedají přesně postihnout,“ uvádí prezident lékařské komory Milan Kubek.
***
Intenzivní péče, nebo jen tišit utrpení? Lékařská komora neschvaluje marnou péči
„Neexistuje povinnost zahajovat marnou a neúčelnou léčbu ani v ní pokračovat.“ „Nezahájení nebo nepokračování marné a neúčelné léčby jsou při správném odborném posouzení postupy, které nelze zaměňovat za eutanazii či ublížení na zdraví.“ „Když je to možné, pacientovo přání musí být zahrnuto do rozhodování.“ Česká lékařská komora ve svém doporučení popsala východiska a postupy při rozhodování, kdy ukončit intenzivní péči o nevyléčitelného pacienta. Dokument o čtyřech stranách mimo jiné uvádí:
Marná a neúčelná léčba je ta, která nevede k záchraně života, uchování zdraví či udržení kvality života. Není v zájmu pacienta, nemůže mu pomoci a zatěžuje jej zbytečným strádáním či komplikací. Nezahájení nebo nepokračování v marné a neúčelné léčbě neznamená omezení pacienta na jeho právech, ale naopak je sledován zájem pacienta tak, aby nedošlo k porušení základních medicínských a etických principů včetně nechtěného nedůstojného prodlužování umírání.
Vždy je nutné brát zřetel na předchozí názor pacienta, pokud je dostupný a je nepochybné, že jde o jeho dříve vyslovené přání. Smrt, která je výsledkem přirozeného průběhu onemocnění, nemůže být považována za nepříznivý výsledek zdravotní péče. Eutanazie je usmrcení člověka ze soucitu jinou osobou než pacientem samým, a to na jeho vlastní žádost. Právní systém České republiky pojem eutanazie nezná. Uvedené jednání by bylo hodnoceno jako trestný čin a je nepřípustné. Nepřípustná a trestná je také pomoc k sebevraždě.
