Od následujícího školního roku Filipíny začínají vyučovat sexuální výchovu. Zahájení sexuální výchovy v silně katolickém národě je však pro mnohé rodiče a zejména římskokatolické duchovní silně kontroverzním počinem.
Například o antikoncepci nebude v sexuální výchově ani zmínka. Odpůrci vlády, která chce výuku zavést, tvrdí, že informovanost o bezpečném sexu vede k větší sexuální promiskuitě mezi mladými lidmi a že odpovídat na otázky kolem sexu a vztahů je výsadou rodiny. Jenomže na Filipínách velká část lidí v produktivním věku pracuje v zahraničí, a jejich děti jsou tak vychovávány svými příbuznými, nejčastěji prarodiči. Tento sociální fenomén strukturu rodiny významně narušuje. V sexuální výchově se filipínští žáci budou učit zejména o změnách v průběhu puberty, osobní hygieně, vztazích mezi muži a ženami a obraně proti sexuálnímu obtěžování. Výuka bude integrována do vzdělávacích oborů, jako je přírodopis, výchova ke zdraví, angličtina a tělesná výchova. Sexuální výchova se nejprve bude pilotovat na osmdesáti základních a sedmdesáti devíti středních školách.
Japonsko: Přípravné školy jen pro bohaté
Poslední květnový týden se v Japonsku otevřela debata o soukromých přípravných školách, tzv. juku. Do těchto škol žáci docházejí ve svém volném čase a o víkendech, aby lépe zvládli přijímačky na střední školu nebo univerzitu. Vládními autoritami jsou ale juku opomíjeny a ani ministerstvo školství pro ně nevytváří žádnou koncepci. Nespadají totiž pod jeho jurisdikci - podle školského zákona ani školami nejsou.
Debatu rozvířil Julian Dierkes z Univerzity Britské Kolumbie, který v rámci výzkumu sledoval čtyřicet těchto škol po celém Japonsku. „Před několika lety jsem výzkum zahájil, abych popsal, jakou roli tyto školy hrají v japonském vzdělávacím systému a jak se v jejich podnikání projevuje požadavek na rozmanitost vzdělávací nabídky -což je jeden ze základních principů vzdělávacích reforem v mnoha státech. Žádnou rozmanitost jsem však nenalezl,“ uvedl Dierkes pro japonský list Mainchi Daily News. Badatel totiž shledal, že všechny přípravné školy učí doslovně podle vzdělávacích dokumentů vydaných japonským ministerstvem. Zřizovatelé přípravných škol však tvrdí, že je to tak proto, že jediným jejich cílem je co nejlépe připravit - doučit - žáky na přijímačky. Podle Dierkese je však největším paradoxem, že přestože juku nenabízejí nic jiného než standardní školy, podněcují mezi žáky toužícími uspět u přijímacích zkoušek sociální napětí - ne každá rodina má na školné peníze.
První japonská přípravná škola juku byla založena před sto lety v Tokiu, aby připravila žáky základních škol ke vstupním zkouškám na školy střední. Během ekonomického boomu 60. a 70. let 20. století se tyto školy rychle rozšířily po celém Japonsku.
Spojené státy: Opravdoví muži čtou
Američtí experti z Centra pro koncepci vzdělávání (Center on Education Policy) poukazují na to, že rozdíly ve čtecích dovednostech chlapců a dívek na základních školách jsou dlouhodobě způsobovány tím, že chlapci nemají ve své blízkosti „mužský čtecí model“. Lepší výsledky ve čtení u dívek jsou pak dány tím, že učitelé i knihovníci jsou většinou ženy a také že matky čtou svým dětem mnohem častěji než otcové.
Podpořit kladný přístup ke čtení u chlapců na základních školách a zlepšit jejich čtenářské dovednosti si klade za cíl program s názvem Opravdoví muži čtou. Vznikl na veřejných školách v americkém Chicagu a spočívá na mužských tutorech, kteří do škol docházejí, aby s žáky četli a vedli s nimi o četbě následnou diskusi. Smyslem programu je také ukázat žákům muže, kteří si vzdělání skutečně váží a považují je za podstatnou hodnotu.
Všichni mentoři programu jsou dobrovolníci, materiál ke čtení je zajišťován z veřejných knihoven, finanční náklady na tento projekt jsou tedy minimální. Výběr knih je pak na malých čtenářích. „Namísto populárních knih, kde vystupují hlavně ženské hrdinky, si chlapci vybírají příběhy o lupičích a policistech, o sportovcích anebo o dinosaurech a rybaření,“ říká jedna z koordinátorek dobrovolníků. Čtenářskými dobrovolníky nejsou jen učitelé, ale i bankovní úředníci, hasiči, lékaři, dokonce i pošťáci. Do projektu je aktuálně zapojena více než stovka škol a přes osm set dobrovolných mentorů.
O autorovi| Připravila Julie Ravingerová
