Jedním z instinktivních požadavků „poddaných“ je, aby jejich vládce vypadal dostatečně majestátně. Aby bylo na první pohled jasné, jaký úřad zastává. Pokud by to bylo jediné kritérium amerických prezidentských voleb, nemusejí už Američané hledat - nikoho lepšího, než je Fred Thompson, nenajdou. Nikdo „prezidentštější“ než čerstvý pětašedesátník s působivě vrásčitou a mírně podmračenou tváří, z níž vyzařuje přirozená autorita (umocněná bez dvou centimetrů dvěma metry výšky) už hodně dlouho do Bílého domu nekandidoval. Vedle úspěšné právnické praxe, politické kariéry a dobře placené lobbistické práce totiž tento rodák z Alabamy prorazil i u filmu - obvykle ve variacích na svou životní roli přímočarého, rázného a přitom moudrého drsňáka z Jihu. Hrál advokáty, ředitele CIA, státní návladní, šéfy štábů amerických prezidentů… a americké prezidenty.
Teď se, pod silným vlivem svých politických přátel a patrně i o 24 let mladší manželky Jeri, Freddie Dalton Thompson rozhodl prezidentem stát. Když 5. září po půl roce „sondování“ v diskusním pořadu The Tonight Show oficiálně oznámil kandidaturu, okamžitě se stal jedním z favoritů republikánských primárek. Zvlášť pro konzervativce z Jihu a Středozápadu, pro něž je při výběru kandidátů rozhodující věrnost „svaté trojici“ - odmítání potratů, svazků homosexuálů a nízké daně. Zatím ale není jisté, jak moc chce Thompson prezidentem USA být a jestli má tenhle politik, herec a právník s pověstí lenocha vůbec žaludek na hodně špinavou předvolební kampaň. Výrokem „budu si dělat své věci svým tempem a po svém“ je Thompson příliš neuklidnil. Zvlášť když se z jeho minulosti zdá, že je to v podstatě suma jeho životní filozofie.
Šestnáctiletý otec
Fred Thompson se narodil 19. srpna 1942 v Alabamě. Jeho otec prodával ojetá auta a matka byla v domácnosti. Ani jeden z nich neměl víc než základní osmiletou školní docházku a zpočátku to nevypadalo, že by je vytáhlý Fred měl překonat. Sice nebyl hloupý, ale neměl o školu zájem, radši se vžíval do role třídního šaška a sportoval. Ale jen do šestnácti, kdy se zamiloval do Sarah Lindseyové, o rok starší školní královny krásy z prominentní rodiny. Pár měsíců po závěrečných zkouškách na střední škole a krátce před nástupem na známou Vanderbiltovu univerzitu Sarah otěhotněla. Fredovi bylo teprve šestnáct a Sarah musela své rodiče hodně přemlouvat, aby povolili sňatek s „tím neperspektivním lenochem“.
Střední školu dokončil Fred Thompson už jako manžel a otec. A zodpovědnost ho změnila. V dílně manželčina otce vyráběl lavice do kostelů a dělal nočního vrátného v motelu, aby rodinu uživil. A přitom zvládl vystudovat nejprve Memphiskou státní (filozofie a politologie) a poté Vanderbiltovu univerzitu (práva).
Následně začal pracovat jako advokát umanželčina strýce a koketovat s politikou. Tehdejší Lawrenceburg byl baštou demokratů. Thompson, na něhož hluboce zapůsobilo čtení republikánského politického spisku Barryho Goldwatera Svědomí konzervativce, přemluvil pár přátel a založil lokální organizaci Mladých republikánů. První důležité politické přátele si udělal v roce 1968, kdy se zapojil do místní kampaně republikánského kandidáta do Kongresu. Mladíka si všimla republikánská elita ve státě v čele s jeho budoucím politickým guru Howardem Bakerem. Za místo zástupce federálního žalobce v Nashvillu se jim Thompson odvděčil sérií úspěšných procesů s bankovními lupiči. V soudní síni mohl naplno rozvinout své herecké vlohy, závěrečné řeči v jeho podání byly divadlem, které lokální média milovala.
Thompsonův první hvězdný okamžik přišel v roce 1973, kdy si ho vytáhl do Washingtonu senátor Baker. Kongres právě vyšetřoval aféru Watergate a republikáni chtěli prezidenta Richarda Nixona uchránit nejhoršího. Podle dochovaných audionahrávek Nixon vybuchl, když se dověděl, kdo má být právním poradcem republikánských senátorů: „Do prdele, ten kluk?“ „Je tvrdej. Má skoro dva metry, je to velkej, zlej chlap,“ hájil svého chráněnce Baker. Thompson měl informovat Nixonovu administrativu o případných manévrech demokratů, ale jak přiznává v knize, kterou o procesu napsal, brzy začal hlavně „hledat důvody, proč věřit, že Nixon není lump“. V průběhu vyšetřování se ukázalo, že je prezidentova pozice neudržitelná, a nakonec od něj dali pryč i spolustraníci.
Takže Thompsonova chvíle přišla paradoxně v momentě, když Nixonovu poradci Alexanderu Butterfieldovi položil klíčovou otázku: „Jste obeznámen s instalací nějakých odposlouchávacích zařízení v prezidentově Oválné pracovně?“ Co na tom, že výbor odpověď už znal, protože Butterfield vše tři dny předtím přiznal?
Pro televizní diváky byl Thompson novým Perrym Masonem.
V roce 1977 se Thompsonovi podařil husarský kousek - v podstatě dostal za mříže guvernéra Tennessee Raye Blantona.
Převzal tehdy zdánlivě beznadějný případ, v němž Marie Ragghiantiová, bývalá členka komise rozhodující o podmínečném propuštění vězňů, žalovala stát za neoprávněnou výpověď, kterou dostala poté, co guvernéra Blantona obvinila, že vězňům prodával milosti. A dovedl ho k vítězství. Opravdový předěl přišel ale až pár let poté, když se režisér Roger Donaldson rozhodl celý proces zfilmovat. Přišel za Thompsonem a nabídl mu, aby si ve filmu Marie zahrál sám sebe. Ten okamžitě kývl. Film byl propadák, ale vThompsonovi objevil Hollywood dokonalého představitele rolí spravedlivých státních zástupců, armádních velitelů a politiků. Nedlouho poté si s Robertem De Nirem zahrál ve Scorsesově Mysu hrůzy a později po boku Gena Hackmana a Seana Conneryho ve filmu Hon na ponorku. Sám popisuje svou hereckou kariéru lakonicky: „Je to jako najít peníze na ulici.“
Obvykle mě dohonily
Muž mnoha talentů ovšem nezanedbával ani politické kontakty. Pendloval mezi Los Angeles aWashingtonem, kde jako lobbista reprezentoval tak lukrativní klienty, jakými byly společnosti Westinghouse nebo Toyota. Dodnes je mu vyčítáno, že u vlády prezidenta George Bushe staršího lobboval i za autokratického haitského prezidenta Jeana-Bertranda Aristida.
Přestože měl veškeré rysy ideálního republikánského politika, dlouho vábení Washingtonu odolával. Až v roce 1994 po naléhání Howarda Bakera se - jak jinak než úspěšně - ucházel o křeslo v Senátu. Tam ale velkou díru do světa neudělal. Na mravenčí práci a kompromisy při prosazování zákonů každopádně neměl povahu.
Větší pozornost poutal tím, že na nejrůznější večírky vždy dorazil v doprovodu nějaké mladé, krásné ženy. Smanželkou Sarah se totiž po 26 letech manželství rozvedl. Sám k tomu říká: „Byl jsem dlouho sám a ano, proháněl jsem hodně žen. A hodně žen nahánělo mě. A ty, které mě naháněly, mě obvykle dohonily.“ Důkazem kouzla Thompsonovy osobnosti je fakt, že všechny tyto dámy dodnes zůstaly jeho přítelkyněmi. Což platí i o exmanželce, jež ho nyní podporuje i v kampani. Ještě po 11. září 2001 Thompson prohlašoval, že ve Washingtonu zůstane, protože „by byla zbabělost odcházet“. Nečekaná smrt 38leté dcery Betsy, která se v lednu 2002 neúmyslně předávkovala léky, jeho názor změnila a z politiky odešel. Ve stejném roce se ale Thompson také podruhé oženil. Vzal si o 24 let mladší Jeri Kehnovou, se kterou má čtyřletou dceru a ročního syna (z prvního manželství má další tři děti). Kritici někdy Jeri zesměšňují a tvrdí o ní, že je „trofejní manželka“, dle lidí z blízkosti Thompsona je však tato někdejší republikánská konzultantka stejně chytrá jako krásná. Údajně je de facto šéfkou manželovy kampaně - s právem najímat a vyhazovat poradce a manažery. Ostatně je to prý také ona, kdo „hrajícího právníka“, který měl coby hvězda úspěšného seriálu televize NBC Právo a pořádek léta pohodlný život, přesvědčil, aby znovu vstoupil do politické řeky.
Thompson se skokem do kalných vod dlouho váhal, ale nakonec se přece jen rozhodl napodobit Ronalda Reagana. Zatím se ale nezdá, že by z něj sálalo nějaké nadšení. Spíš jako by dával za pravdu skeptikům, kteří tvrdí, že nejde ani tak o to, kdo bude prezidentem, ale kdo bude první dámou. A Jeri Thompsonová o tuhle funkci velice stojí.
Její muž si zatím zjednává alibi slovy: „Když to není váš celoživotní cíl, máte jednu výhodu - když se ukáže, že jste se přepočítali, není to konec světa.“ Republikánům nezbývá než věřit, že Thompsona láká role skutečného prezidenta aspoň tolik jako ty filmové a že dokáže hrát nejen podle scénáře, který dostane na začátku do ruky.
O autorovi| TOMÁŠ JENÍK redaktor zahraniční rubriky tomas.jenik@lidovky.cz
