Že se Blažek případem zabýval, potvrdila serveru iRozhlas Markéta Poslušná z tiskového odboru resortu spravedlnosti.
„Všechny podněty ke stížnosti pro porušení zákona byly ministry spravedlnosti odloženy. Ani nyní na základě nejnovějších podnětů nebyl shledán důvod se od tohoto závěru odchýlit,“ odůvodnila Poslušná.
Písecký soud v listopadu 1900 uložil 24letému Leopoldu Hilsnerovi z Polné trest smrti za vraždy dvou dívek – zmíněné Anežky Hrůzové a druhé dívky, jejíž rozkládající se tělo objevili na stejném místě. Kauza tehdy vyvolala davovou psychózu a protižidovské nálady. Rehabilitace by tak měla také symbolický význam pro židovskou komunitu.
Snahy o revizi procesu, ve kterém se původně angažoval ve prospěch obžalovaného i prezident Tomáš Garrigue Masaryk, se objevují v celém průběhu minulého století. První hned po rozsudku. Neúspěšně. Podněty ke stížnosti pro porušení zákona odmítly naše instituce v letech 1998 a 1999.
V lednu 2019 vyhověl například Nejvyšší soud České republiky stížnosti pro porušení zákona a v Hilsnerově kauze bylo možné napadnout rozsudek v Písku. Ministryně spravedlnosti Marie Benešová na to sice reagovala slovy, že odsouzení Leopolda Hilsnera nebylo v souladu ze zásadami spravedlivého procesu, sama ale stížnost nepodala.
Odůvodnila to názorem, že taková stížnost má být uplatňována v případech, které mají reálný dopad na současnost nebo má konkrétní individuální účinky. Podobně odmítl stížnost i prezident Miloš Zeman.
Dlouhodobě se případem zabývá pražský advokát Lubomír Müller. Ten je známý z rehabilitací odpíračů základní vojenské služby nebo jako právní zástupce lidí zraněných nebo zastřelených československými pohraničníky.
Podle něj Blažek může případ přezkoumat na základě dokumentů, které má k dispozici. „Protože tam šlo o to, že bývalá ministryně Vlasta Parkanová dospěla k závěru, že zákon porušen byl a že jenom pro formální překážky nelze stížnost podat. Jenže ty formální překážky jsou překonané judikatorně,“ řekl Müller pro server iRozhlas.
„Hilsneriáda“ dodnes budí vášně
V lese v Polné na Vysočině nalezli 25. března 1899 zavražděnou 19letou Anežku Hrůzovou. Hrdlo měla podříznuté takzvaným košerákem, nožem používaným Židy při předepsaném košer porážení dobytka.
Obsahem kontroverzního antisemitského mýtu bylo přesvědčení, že Židé požívají krve křesťanských panen k zadělávání macesů, nekvašených chlebů, jak jim to údajně přikazuje jejich víra.
Z rituální vraždy byl obviněn židovský mladík Leopold Hilsner. Tomu přitížilo, že měl v Polné nevalnou pověst. Místo práce se potuloval a žebral. V osudný den 29. března, kdy byla Anežka Hrůzová viděna naposledy, byl navíc údajně spolu s dalšími Židy spatřen v lese Březina.
Po půl roce ho k trestu smrti bez přímých důkazů a pod nátlakem veřejnosti odsoudil Krajský soud v Kutné Hoře. Později byl rozsudek zrušen a případem se nově zabýval Krajský soud v Písku. Ten obžalovanému přisoudil i další vraždu dívky, jejíž tělo v rozkladu objevili na stejném místě.
Proces s Hilsnerem živil Písek a jeho okolí přes dva týdny. Zprávy o něm se dokonce dostaly do evropských i světových médií. Dne 14. listopadu 1900 napsaly Písecké listy: „Účastenství na procesu jest čím dále značnější a porotní sál jest nyní každý den přeplněn a vedro k nesnesení... Z celého dalekého okolí píseckého dostavovalo se do síně obecenstvo a v první řadě dámy, jichž byla vždy převážná většina. Některé dámy dorazily s operními sklíčky, přinášely si bonbony a jsou vskutku nejvytrvalejšími posluchači...“
Rakouskouherská Česká fakulta lékařská, přezkoumávající postupy polenských ohledavačů těla zavražděné Anežky Hrůzové, ve svém znaleckém posudku naznala, že „pachatelem byl muž stižený perverzním pohlavním pudem, popřípadě sadismem kombinovaným s nekrofilií“.
Hilsner, jenž obvinění odmítal, byl píseckým soudem podruhé odsouzen k trestu smrti provazem. Od oprátky mu pomohl císař František Josef I., verdikt změnil na doživotí. V roce 1918 Hilsnera propustili z vězení, po 10 letech zemřel opuštěný ve Vídni.
