BELFAST/PRAHA Někdy nezáleží jen na síle soupeře, na trávník se mohou snést nečekané překážky přímo z nebe. I v dnešním fotbale je dobré projít si před utkáním prognózy meteorologů.
Na vlastní kůži to naposledy poznali čeští reprezentanti. Ve středu večer museli přetrpět v Belfastu větrnou bouři kombinovanou s dešťovou sprchou. Extrémní podmínky částečně pominuly během bezbrankové remízy se Severním Irskem až ve druhém poločasu.
Už během dne často vykukovali hráči z oken svých hotelových pokojů. „Říkali jsme si, ať klidně prší, ale ať nefouká. Nesplnilo se ani jedno,“ posteskl si záložník Radoslav Kováč. Na hřišti najednou přestaly platit běžné fyzikální zákony. „Chvíli to vypadalo, že vám jde centr ideálně na nohu a najednou změnil směr, nebo se míč doslova zastavil ve vzduchu. Museli jsme si dávat pozor,“ zmínil obránce Zdeněk Grygera jednu z mnoha nástrah bitvy na začátku kvalifikace.
Rozmary počasí pomáhaly, nebo naopak ztrpčovaly život střídavě oběma soupeřům. Do poločasu vál vítr českým hráčům do zad, po přestávce se role obrátily. Ani jedna pozice neznamenala jednoznačnou výhodu. Vichr možná připravil český tým i o lepší výsledek. „Rozjeli jsme několik brejkových akcí, které jsme dobře rozehráli, ale finální přihrávka nám kvůli větru utekla,“ souhlasil brankář Petr Čech, který s pomocí větru jednou dokázal přehodit míč přes celé hřiště až ke svému irskému protějšku.
Reprezentace zkusila i bludiště Bouřky zažívají týmy při ostrovním klimatu za kanálem La Manche celkem pravidelně. Ideální řešení by znamenal stadion s uzavíratelnou střechou, jakou se může pochlubit třeba Ajax Amsterdam. V Belfastu si o něčem podobném mohou nechat jen zdát.
Ve Windsor Parku zatím dokázali alespoň zapracovat na lepším odvodnění hrací plochy. Po drenážích, které odvádějí dešťové přívaly, sice zůstaly rýhy, ale přes mohutné srážky zůstal nasáklý trávník bez louží. „Viděli jsme jejich loňský zápas s Dánskem, který vlastně odehráli na vodě. Tentokrát bylo hřiště výborné,“ pochválil pořadatele Čech.
Zápas v Severním Irsku se i tak zařadil do rozrůstající se galerie zápasů fotbalové reprezentace, které poznamenaly výrazné výkyvy počasí. Ještě horší podmínky dolehly na český tým před deseti lety.
V památném utkání na Faerských ostrovech strávili hráči 90 minut v husté mlze. „Viditelnost tam byla špatná. V určitých momentech jste viděli jen přes půlku hřiště,“ popsal nepřehledné „bludiště“ záložník Radek Bejbl. Bývalý reprezentant vylovil z paměti ještě horší zážitek. Ten absolvoval se Slavií na začátku devadesátých let ještě ve federální lize při výjezdu na hřiště Interu Bratislava. „Voda tam stála všude a vítr byl tak silný, že si rohové praporky lehaly k zemi,“ popsal tehdejší extrém.
Nezbývá než věřit, že hned při příštím zápase reprezentace v Polsku se podnebí přiblíží víc fotbalovému ideálu. Ten Bejbl definoval jako „polojasno, večer a teplotu kolem 22 stupňů“.
***
Rozmary počasí proti českým fotbalistům VÍTR A HUSTÝ DÉŠŤ Severní Irsko – Česko 0:0 (září 2008, kvalifikace MS 2010) Předpověď počasí se nemýlila. Zatažená obloha nad Belfastem se neroztáhla a večer se na stadion Windsor Park snesla větrná bouře, která komplikovala život především obráncům, když často měnila dráhu nakopávaných míčů. MLHA Faerské ostrovy – Česko 0:1 (září 1998, kvalifikace Euro 2000) „Mohl to být hezký zápas, ale já ho neviděl,“ stěžoval si po upracované výhře trenér reprezentace Jozef Chovanec. Viditelnost byla na „vesnickém“ hřišti v Toftiru mizivá. Hráči se ztráceli a zase zjevovali v mlžných chuchvalcích. Předseda svazu František Chvalovský během poločasové přestávky marně naléhal na delegáta utkání, aby ho kvůli neregulérním podmínkám ukončil. MRÁZ Slovinsko–Česko 0:3 (únor 2005, přátelské utkání) Spíš jako otužilci si museli připadat hráči, kteří vyběhli na trávník v Celje při teplotách klesajících až deset stupňů pod bod mrazu. Svižný pohyb prospěl hlavně Janu Kollerovi, který vyrovnal střelecký rekord Antonína Puče. HORKO Česko–USA 3:0 (červen 2006, základní skupina mistrovství světa) Arena Schalke se po částečném zavření skleněné střechy změnila v úvodním utkání Česka na MS v nefalšovanou saunu. Při teplotách nad třicet stupňů trpěli nejen diváci, ale hlavně fotbalisté. Každý vypil během dusného utkání a po něm až šest litrů tekutin. „Po zápase mi bylo zle, možná jsem měl i lehký úpal,“ přiznal obránce David Rozehnal.
Další informace o fotbalové reprezentaci na straně 18 Další informace o kvalifikaci MS na straně 19
