KOMENTÁŘ
Michael Yon je v Iráku už téměř tři roky. Kdysi dávno byl u speciálních jednotek, ale skončil ve vězení kvůli rvačce v baru, po které byl obviněn ze zabití. Očistil se a napsal o tom knihu Danger Close. Pak dělal všechno možné, cestoval a psal. Našel se v Iráku, odkud píše svůj blog (http://michaelyon-online.com/). Ve svých Dispatches (Depeše), které mohou připomínat skvělou knihu Michaela Herra Dispatches z války ve Vietnamu, popisuje život vojáků či obyčejných lidí, se kterými se setkává.
Na začátku listopadu Michael rozeslal e-mail, kde se mimo jiné psalo: „Většinu dopoledne a odpoledne jsem strávil v ulicích Bagdádu. Neslyšel jsem jediný výstřel, zato jsem viděl stavbu silnice.“
Michael je obvykle optimističtější než novináři kolem. Ale tentokrát je jeho optimismus zdá se na místě. Nadějné údaje o radikálním poklesu násilí přicházejí nejen z Bagdádu, ale i z dalších částí Iráku.
Tři sta dolarů pro domobranu
V datech to znamená, jak uvádí třeba GlobalSecurity.org, že zatímco v říjnu zahynulo 37 amerických vojáků (jde i o nebojové ztráty), v září to bylo 62, v srpnu 77, v červenci 75, v červnu 98, a v květnu dokonce 121. Poklesl i počet únosů a mrtvých Iráčanů. Třeba podle časopisu The Weekly Standard jen v severozápadním Bagdádu klesl počet vražd ze 161 zavražděných za týden před rokem na méně než pět týdně nyní. Útoky nastraženými výbušninami či ručními zbraněmi poklesly z červnových padesáti za týden na srpnových pět za týden. Ubylo i útoků automobily naloženými výbušninami a to přibližně o 85 procent. Naopak negativním trendem podle Červeného kříže je zvýšení počtu lidí bez domova.
Ke zlepšení situace přispěla řada faktorů.
Z hlediska mezinárodního to byl především tlak na Írán kombinovaný s vyjednávání o zastavení podpory šiítským milicím v Iráku.
Američané chtěli, aby šiíté v Iráku věděli, že pokud neskončí se sektářským násilím, může Washington začít preferovat sunnity.
V tomto ohledu byl zajímavý, jak podotýká respektovaná organizace Statfor, rozhovor amerického admirála Williama Fallona pro Financial Times z 12. listopadu. V něm Fallon (zajisté nikoli bez souhlasu Bílého domu) hovořil o tom, že bombardování Íránu není na pořadu dne.
„Docházíme k závěru, že Washington tak vysílá Íránu dva signály. Za prvé dává najevo, že vytvoření vlády, ve které budou mít sunnité většinu, není pro něj na prvním místě. A také odměňuje Írán za snížení násilí páchané šiítskými milicemi, což vyžadovalo, aby to Teherán nařídil svým tajným operativcům v Iráku,“ píše Stratfor v analýze Iraq: Positive Signs.
Z hlediska vnitřní irácké politiky přispělo především příměří vyhlášené Mahdího armádou, která byla obviňována z největšího podílu na sektářském násilí, a také větší zapojení sunnitů do udržování pořádku v zemi. Sunnité se nejprve v provincii Anbar a poté v dalších částech země obrátili proti příslušníkům Al Kajdy. Důležitá v těchto změnách je role kmenových vůdců. Jak píše BBC, v provinciích dostávají příslušníci kmenů 600 dolarů měsíčně za ochranu svých oblastí proti Al Kajdě. Američané také najali tisíce mladíků, kteří dostali uniformy a plat 300 dolarů měsíčně za to, že pracují jako „místní domobrana“.
Ke zlepšení bezpečnosti významně přispěly i vojenské operace, které provedly americké síly, iráčtí vojáci a policisté a další skupiny. Cílem bylo vyčistit oblasti nejenom od Al Kajdy, ale i dalších rebelů. Američané, zřejmě poučeni minulostí, tentokrát nedopustili, aby v oblastech, ze kterých uprchli rebelové, vzniklo mocenské vakuum, které by mohli zaplnit extremisté.
Zdá se, že Al Kajda je skutečně poražena (to neznamená, že už neproběhne žádný teroristický čin). Podle některých informací mění nyní teroristé strategii boje a pokusí se „rozeštvat“ irácké kmeny. Tomu by nasvědčoval i necelé dva týdny starý útok desetiletého sebevražedného útočníka na shromáždění sunnitských šajchů v provincii Dijála.
Irák a americké volby
V Iráku je klidněji, ale nemusí to znamenat, že jeho problémy jsou vyřešeny. Jak Iráčané, tak američtí vojáci budou umírat i nadále, snad ale v mnohem menší míře než doposud. Pokud se ale podaří nastoupený trend udržet, Irák by se mohl v dalších letech proměnit v bezpečnější a snad i prosperující místo. A když se tak stane, na řadu přijdou politické debaty o samotném Iráku, respektive o tom, jestli vydrží volná federace, kterou stanovila irácká ústava.
Bude také zajímavé sledovat, jak se zklidnění (pokud vydrží) projeví v amerických prezidentských volbách příští rok. Jeho vliv, i pokud bude doprovázen stahováním vojáků, však nelze přeceňovat, protože Irák je traumatizujícím zážitkem, který bude ještě dlouho ovlivňovat americkou společnost i politiku.
***
Podle některých informací mění nyní teroristé strategii boje a pokusí se „rozeštvat“ irácké kmeny. Tomu by nasvědčoval i útok desetiletého sebevražedného útočníka.
O autorovi| František Šulc, redaktor LN e-mail: frantisek.sulc@lidovky.cz
