Šplhaví ptáci
Nohy mají uzpůsobené k pohybu po kmenech stromů. Klování zobákem spolu s dlouhým vymrštitelným jazykem jim umožňuje dolovat ze dřeva hmyzí potravu.
Stromy poskytují šplhavým ptákům obživu, ale i příbytek. Usidlují se v dutinách, které si často sami budují. Někdy osidlují opuštěné domovy jiných ptáků, mnohdy s nimi dokonce o stromové obydlí bojují. Šplhaví ptáci jsou velmi dobře přizpůsobeni k pohybu po kmenech stromů. Na nohou mají dva prsty otočené dopředu a dva dozadu. Silný a pružný ocas jim poskytuje oporu při šplhání.
Krutihlav obecný (Jynx torquilla) Hlavu může otočit až o 180 stupňů, protože má velmi ohebný krk. Využívá toho například, když se cítí ohrožen: naježí peří, rozestře ocas, svěsí křídla a navíc kroutí krkem, syčí a prská. Obývá dutiny stromů, ale sám je netesá. Buď najde již opuštěný příbytek, nebo vypudí původní obyvatele - třeba sýkoru či brhlíka. Krutihlav je o něco větší než vrabec (délka těla dosahuje maximálně 20 centimetrů, hmotnost 40 g) a zbarvením splývá s kůrou stromů. Obývá okraje lesů, ale i zahrady a parky, živí se hlavně larvami mravenců a housenkami. Patří mezi tažné ptáky, na zimu odlétá do Afriky.
kosa, a Datel černý (Dryocopus martius) Pyšní se přezdívkou lékař stromů. Konzumuje totiž mravence, dřevokazné si brouky, případně jejich larvy. Vysekává je především z padlých stromů a z pařezů. Dorůstá téměř velikosti vrány, měří až 46 centimetrů a váží zhruba 350 gramů. Je černě zbarvený: samec má navíc červenou „čepičku“, tedy celé temeno červené, samice si musí vystačit jen s malou ploškou na týle. Datel zpravidla obývá rozsáhlejší lesní porosty s mohutnějšími stromy. Právě v nich, a to především v bucích, tesá ve výšce 5 až 15 metrů hnízdní dutiny. Bývají hluboké a mají oválný vletový otvor.
Strakapoud velký (Dendrocopos major) Brzy na jaře samci důrazně bubnují zobákem do stromů. Tím zahánějí konkurenty, a současně lákají do svého teritoria samičky. Velikostí připomíná strakapoud dorůstá 25 centimetrů váží 100 gramů. Vyznačuje se strakatým černo-bíločerveným zbarvením. Samec má na rozdíl od samice červenou skvrnu v týle. Na našem území poměrně hojný datlovitý pták žije v lesích, parcích i zahradách. Vytesává dutiny do stromových kmenů, případně zabírá opuštěné příbytky jiných ptáků. Konzumuje zejména larvy hmyzu, semena jehličnanů, případně plody, třeba lískové ořechy. Aby se prokousal do nitra šišky, používá takzvanou kovadlinu. Šišku utrhne zobákem, odnese ji ke štěrbině v kůře nebo do úzké vidlice větví, zasekne ji tam a následně zpracuje.
Žluna zelená (Picus viridis) Díky olivově zelenému zbarvení se snadno schová v korunách stromů. Samec i samice mají navíc k zelenému „kabátku“ celé temeno červené. Žluna je větší než strakapoud, ale menší než datel. Dorůstá zhruba 35 centimetrů a její hmotnost dosahuje 250 gramů. S oblibou se usazuje v řidších lesích, parcích, zahradách či alejích. Především v zimě ji můžeme spatřit i ve městě. Konzumuje dospělé mravence, larvy i kukly, živí se také dřevokazným hmyzem. Příležitostně naklovává kůru stromů až na lýko a olizuje mízu. V zimě výjimečně plení včelí úly.
VÍTE, ŽE... v lese číhá řada nebezpečí?
Lesní zákon říká, že každý vstupuje do lesa na vlastní nebezpečí. Jaká nebezpečí v lese hrozí? V první řadě je to nebezpečí úrazu pádem stromu nebo ulomené větve. Proto není radno chodit do lesa při vichřici a nedoporučuje se vstupovat pod napůl vyvrácené nebo vyhnilé stromy. Do míst, kde se těží, je vstup zakázán přímo zákonem. Častá jsou také zranění pádem na nerovném terénu nebo přeceněním vlastních sil, které stále častěji vede až k infarktu. Návštěvníkovi lesa hrozí i nebezpečí v podobě jedovatých
lesních plodů a ohrožení ze strany lesních živočichů, například jedovatých hadů (zmije) nebo infikovaných klíšťat. Proti nim se doporučuje používat repelentu. Přesto po projití například vysokou trávou je dobré prohlédnout si boty, ponožky a nohavice a případné lezoucí klíště setřepat. Přisáté klíště najdeme většinou až doma. Je nutné ho co nejrychleji odstranit. Nezakapávat olejem ani nevytáčet, nýbrž opatrně vyviklat a vytáhnout pomocí speciálních kleštiček. Při následných problémech (teplota, zarudnutí okolí vpichu) je nutné vyhledat lékaře. Určité nebezpečí představuje i divoká zvěř v době říje nebo vyvádění mláďat, a také zvěř nakažená vzteklinou. Mláďatům, zejména selatům, a podezřele krotkým zvířatům je proto lépe se vyhnout.
