CANNES (od zpravodajky LN na mezinárodním filmovém festivalu) „Guevara je prostě skvělý materiál pro film – možná pro dva. Nechtěl jsem jen vytvořit portrét Ernesta Che Guevary, ten projekt skrýval množství výzev. Obtížné bylo už jen vybrat, na kterou část jeho života se zaměřit. Zajímal mě také popis procesu, jak v sobě člověk objevuje neotřesitelnou schopnost inspirovat a vést druhé lidi,“ prohlásil režisér Steven Soderbergh, který své sofistikované oddechovky – jako jsou Dannyho parťáci – střídá s náročnějšími projekty.
Právě za onu popisnost si film Che vysloužil od některých novinářů kritiku už během nekonečného promítání, kdy byla divákům naštěstí umožněna zdravotní přestávka a ti nejhladovější dostali i občerstvení. Většina z nich se kupodivu do sálu vrátila a dokoukala revolucionářský maraton až do konce. Dalo se to totiž zvládnout mnohem snáze než v případě leckterého nesrovnatelně kratšího filmu, který se letos objevil ve festivalové soutěži. Režisér svůj projekt, jenž mu vcelku kontrolovaně, nicméně přeci jen hodně, nabobtnal pod rukama, rozložil do dvou filmů. Ty se sice dají promítat samostatně (tak jako se to řešilo v případě Tarantinových snímků Kill Bill nebo Grindhouse), diváka to ovšem uvede ve zmatek, protože vypovídací hodnota obou snímků se sčítá – vznikaly jako jeden projekt a odděleně podávají poněkud zkreslený obraz. Nicméně distribuční premiéra by měla vypadat tak, že v říjnu půjde do amerických kin první část filmu a měsíc nato druhá.
Jeďte džípem, nebo pěšky První film se věnuje strmému vzestupu argentinského lékaře, který si rychle buduje mimořádnou pozici v gerilových jednotkách Fidela Castra. Přestože je cizinec, získává si rychle důvěru ostatních a záhy stojí v čele revoluce šířící se z hor a džungle směrem k civilizaci. Díky své lékařské praxi zachraňuje životy, trvá na tom, aby členové jeho jednotek – respektive všichni lidé – uměli číst a psát, a neústupně kolem sebe šíří morálku. Jde tak daleko, že zatrhne svým hochům vítěznou cestu do Havany ve „zkonfiskovaném“ autě : „Jeďte džípem, nebo jděte pěšky!“ Revoluční události se střídají s Guevarovou návštěvou New Yorku v roce 1964, kde sklidila jeho řeč na půdě OSN velký potlesk. S Che Guevarou představeným v Soderberghově filmu je těžké polemizovat. Dopřát lidem vzdělání a zdravotní péči, na tom opravdu není nic špatného, ale účel v tomto případě světil prostředky.
Ve druhém filmu se situace zrcadlově obrací a začíná Guevarův pád. Od jeho příchodu do Bolívie se nic neděje tak, jak byl zvyklý, musí čelit nedostatku disciplíny, a hlavně nenachází oporu u místních obyvatel. Vše směřuje k tomu, že jsou jím vedené povstalecké jednotky rozprášeny, dopaden je i Guevara a 9. října je zastřelen.
Film jde do českých kin Pro Soderberghův film Che platí totéž co pro Kusturicův dokument o Maradonovi, který se tu promítal o den dříve: žádná kritika, žádná revize, ale ani zaslepená adorace, prostě „jen“ nijak nezakrývané sympatie. Pro Soderbergha je prostě Guevara ideální filmový hrdina a nijak se to nesnaží popřít. To jeho – výborný a velmi autentický – představitel Benicio Del Toro byl zdrženlivější: „Je to velká role, ale pořád jen role, nepřísluší mi Che soudit.“
Přestože se film nemohl natáčet přímo na Kubě (většinu lokací našel štáb v Mexiku), tvůrci se tam vypravili v rámci příprav. „Mluvili jsme s mnoha lidmi, kteří Che znali a bojovali po jeho boku, vzpomínali na něj jako na člena rodiny, často měli slzy na krajíčku,“ vzpomínal Del Toro. Setkal se například s trojicí mužů, kteří s Guevarou prošli kubánskou revolucí a následovali ho i do Bolívie.
Natáčení předcházela sedmiletá důkladná příprava, rešerše a shromažďování materiálů, vše pod dohledem novináře a specialisty na latinskoamerické konflikty Jona Lee Andersona, jehož kniha Che Guevara: Život revolucionáře posloužila jako předloha filmu. Pro nás může být zajímavé především to, že snímek Che je jediným titulem z letošní canneské soutěže, který už má českého distributora. Datum, kdy vstoupí do kin, je ale zatím ve hvězdách.
