Počasí uplynulých tří týdnů nám jakoby dává zapomenout na nářky a stesky na jeho četné extrémní projevy v posledních měsících či letech.
Pamětníci vzpomínají, že podobná jara bývala v jejich mládí, a odpůrci teorie změn globálního klimatu si mnou ruce, že přece jenom dochází na jejich slova, že se se světovým klimatem skutečně neděje nic, co by nás mělo alespoň trochu znervózňovat. Letošní přechod od vcelku normální zimy k létu je v posledních třech týdnech skutečně takový, jaký má být. Duben byl teplotně mírně nadnormální a s výjimkou východní poloviny státu byly srážkové úhrny o padesát a v západních Čechách až o sto procent vyšší, než je dlouhodobý normál. Přechod k létu je stále příjemně pozvolný a od druhé poloviny dubna se na většině území nejvyšší denní teploty pohybovaly téměř každý den kolem deseti až patnácti stupňů a občas se dotkly i dvacítek.
Pokračování na straně 10
Dokončení ze strany 1
Pomineme-li několik málo dnů s mírnými přízemními mrazíky, pak noční teploty v nižších a středních polohách pod nulu již ani neklesaly. Půda dostávala dostatek vláhy, neboť prakticky každý druhý den sprchlo a srážkové okamžiky se střídaly se slunečným počasím - aprílové počasí, jak má být! Skutečně už několik let nepamatujeme, aby v této době v polovině dnů svítilo sluníčko více než osm hodin, ve třetině dnů dokonce více než deset hodin a aby pouze tři dny bylo spíše zataženo. Příroda dary letošního jarního počasí náležitě ocenila a projevilo se to i na naší náladě. Možnosti dvou po sobě jdoucích prodloužených víkendů to ještě podtrhly a řada z nás jich i využila. Nechci se stavět do pozice neúprosného oponenta stoupenců klimaskeptických názorů, ale určitě by nebylo dobré, aby nás letošní rehabilitace jara ukonejšila. Nelze vítězoslavně prohlašovat, že jsme fiktivní „boj se změnou klimatu“ vyhráli a že je vše již tak, jak má být. Pravda totiž je, že za letošní průběh jara vděčíme tomu, že tlakové útvary nad Evropou byly v tuto dobu rozloženy právě tak, jak byly, a samozřejmě hlavně tomu, že se nacházíme ve střední Evropě. Nejdříve přes naše území přecházely od západu frontální vlny spojené většinou s mělkými tlakovými nížemi, které k nám přinášely vláhu. Jejich přechody také znamenaly, že na jejich předních okrajích k nám proudil teplejší, zatímco na jejich zadních okrajích sice trochu chladnější, nikoliv však studený vzduch. Ve druhé polovině období pak již bylo naše území převážně pod vlivem rozsáhlé oblasti vyššího tlaku, kdy po jejím západním okraji k nám proudil pouze teplý vzduch. A jak bývá pro tlakové výše v tuto dobu příznačné, srážek ubylo a naopak přibylo sluníčka. Už z toho je vidět, že tak pěkné jaro jako my určitě neměli všude. Ve stejnou dobu bylo třeba v Anglii nejproměnlivější a nejchladnější počasí za posledních sedm let, na tuto dobu nezvykle vysoké množství srážek spadlo na jihovýchodě Španělska, jihu Francie i v Itálii. Nechtěl bych zvlášť zdůrazňovat extrémní srážky na severu a naopak abnormální sucho na jihu Nového Zélandu, silné záplavy ve středu Spojených států a ničivé bouře na jejich jihovýchodě. O tajfunu v Barmě a jím vyvolaných škodách a lidském utrpení víme všichni určitě dost. To vše se stalo v prakticky stejnou dobu, kdy jsme si libovali, jak pěkné jaro máme...! Počasí není totéž co klima Uvedené příklady jenom ukazují, jak počasí dokáže být proměnlivé -časově i prostorově. Právě to je na něm až fascinujícím způsobem krásné, ale zároveň i neskutečně složité. Hovoříme-li o klimatu, tedy zjednodušeně řečeno o průměrném a typickém počasí pro dané místo planety, pak se situace stává ještě složitější a za jistých okolností může být až nebezpečně složitá. O počasí si lidé rádi povídají, jde o téma, které je často předmětem neformální konverzace nebo alespoň prostředkem k navazování kontaktů. Zdálo by se tedy, že mu každý rozumí. I když z definic počasí a klimatu je rozdíl obou pojmů zcela zjevný, ne každý si rozdíly uvědomuje a většinou si to ani nepřipouští. A právě v tom vidím ono nebezpečí - rozumím počasí (protože o něm často konverzuji), pak nutně musím rozumět i klimatu...! Tato implikace ale vůbec neplatí: v teorii klimatu je ještě spousta nepoznaných vztahů, že ani skutečný odborník či špičkový vědec to o sobě prohlásit nemůže. Takže buďme rádi, že letošní „české jaro“ probíhá, řekl bych, učebnicovým způsobem. Těšme se také, že se naplní i střednědobá předpověď a že jaro se bude podobně vyvíjet i následující aspoň dva týdny. V žádném případě to ale neznamená, že příští rok se uprostřed Evropy bude tato situace opakovat. Trendy - a vývoj klimatu není netkví v ničem jiném - naznačují spíše to, že podobně pozvolné přechody od zimy k létu se budou stávat spíše výjimkami. A teplotní analýzy posledních desetiletí na našem území ani modelové simulace tyto úvahy zatím nevyvracejí... Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
O autorovi| Jan Pretel, klimatolog, Český hydrometeorologický ústav klimatolog
