Byla to jedna z nejtemnějších chvil slovenské demokracie. Vladimír Mečiar, který se zřejmě podle předem připraveného plánu stal v roce 1998 na čas „zastupující hlavou státu“, amnestoval Ivana Lexu, předpokládaného osnovatele únosu syna prvního slovenského prezidenta Michala Kováče.
Tento týden však Evropský soud pro lidská práva rozhodl, že tato amnestie platila, platí a navždy platit bude. Premiér Mikuláš Dzurinda (také jako zastupující prezident) na podzim roku 1998 amnestii zrušil. A Ivana Lexu poslal za mříže, do vyšetřovací vazby, podruhé po jeho dobrodružném útěku do Jižní Afriky. Evropský soud konstatoval, že Dzurinda neměl na takový krok právo, Lexa byl ve vazbě neprávem a patří mu odškodné za soudní výlohy osm tisíc euro.
Vladimír Mečiar nevyužil, jak to napsal komentátor slovenského deníku Sme Marián Leško, „svého práva mlčet“ a vyzval k Lexově plné rehabilitaci a jeho odškodnění. Ministr spravedlnosti Štefan Harabin (který se stal předsedou Nejvyššího soudu jako Mečiarův exponent a blokoval za Dzurindy všechny změny v soudním systému) včera dokonce prohlásil, že by Dzurinda měl být za krok z podzimu 1998 stíhán.
Zatím v tom nezískal podporu premiéra Roberta Fica, který se přece jen snaží nezašpinit se nechutnostmi z dob Mečiarova premiérování. „Amnestie byly nemorální,“ nechal se slyšet Fico, kterému však ani nemorálnost amnestií nebrání sedět s Vladimírem Mečiarem v koaliční radě a s jeho Hnutím za demokratické Slovensko ve vládě.
Včera bylo také symbolicky zastaveno vyšetřování vraždy, která je s případem Lexa a únosem Kováče mladšího spojena. Je jím smrt bývalého policisty Róberta Remiáše z roku 1996, který byl údajně spojkou na jednoho z agentů Lexovy Bezpečnostní a informační služby, jenž se únosu zúčastnil. „Nezjistily se skutečnosti opravňující obvinit konkrétní osobu,“ uvádí se ve zdůvodnění. A ani se už nezjistí, lze dodat, protože nové skutečnosti lze očekávat jedině v případě, že by se někde vykopal Mečiarův soukromý archiv.
Lexa, který má na Slovensku skoro stejně kamarádů jako v Česku Miroslav Šlouf, se nechal slyšet, že se zatím radí s právníky o dalších krocích.
Byl by ale hloupý, kdyby svoje kauzy, z nichž po všemožných soudních tahanicích vyšel čistý jak lilie, dál rozviřoval. Jeho rodina disponuje miliardovými majetky a on sám si žije životem rentiéra. Chová koně, cestuje po světě, má od všeho klid a nic mu nechybí. Totéž by se dalo říci o Vladimíru Mečiarovi, který i ze svých dětí udělal eurové multimilionáře.
V těchto dnech uplynulo deset let od chvíle, kdy byl Vladimír Mečiar poražen v parlamentních volbách a musel odejít z čela země. „Mečiarismus padl, Mečiar se však vrátil,“ napsal včera server Aktuálne. sk. Já myslím, že to tak úplně neplatí. Mečiar se totiž vrátil a i mečiarismus žije na Slovensku dál.
O autorovi| Luboš Palata, Redaktor LN
