Francie, země, jež dala světu heslo „volnost, rovnost, bratrství“, dnes jako vůbec první stát zakazuje úplné zahalování tváře na veřejnosti. Ač to není v zákoně explicitně řečeno, Francie zakazuje muslimským ženám, aby mohly po ulicích chodit zahalené v burce či nikábu. O trendech směřujících k zákazu zahalování se v posledních letech psalo hodně, ale konkrétní vyhlášky či legislativy se týkaly úřadů a škol. Dnes Francie nalila silnější kávu. Dává nám na vědomí, že z proslulého revolučního hesla se vytratila volnost, pokulhává v něm bratrství, zato tím více bují státem nařízená rovnost.
Nový francouzský krok je součástí evropského trendu paušálních zákazů. Paušálně se zakazuje kouřit v hospodách, jako by nemohly koexistovat hospody nekuřácké a kuřácké. A paušálně se zakazuje nošení náboženských symbolů, jako by si nemohl každý nosit, co chce. Podle dánské vlády je oděv zahalující tvář muslimek v příkrém rozporu s hodnotami, jež jsou základem dánské společnosti. Není tím základem spíše přesvědčení, že mohu nosit i karikovat, co chci?
Evropský politický mainstream – Merkelová, Sarkozy, Cameron – oponuje multikulturalismu. Ale k jistému multikulturalismu, ovšem na bázi státních suverenit, vedou i plošné zákazy oděvů. Saúdská Arábie zakazuje alkohol, Francie zakazuje zahalování – já pán, ty pán. Co to má společného s liberalismem, s evropskými hodnotami?
Aby bylo jasno, zahalování žen žádnou evropskou hodnotou není. Evropskou hodnotou ovšem je, že každý se může na ulici oblékat, jak chce, aniž by se musel obávat konfliktu s úřady. Zahalování lze zakázat v bazénech – kvůli hygieně. Nebo na demonstracích – kvůli bezpečnosti. Ale na ulicích? Není to náhodou takové pokrytectví, jaké právem kritizujeme na politické korektnosti?
