Traduje se, že Češi dokážou prodělat i na tak atraktivních akcích, jako je mistrovství světa v hokeji. Koho by tedy překvapilo, když finančním debaklem skončí mistrovství světa v lyžování? Běh a skoky na lyžích jsou v povědomí národa zhruba stejně jako paní Columbová ve známém seriálu. Ví se, že existuje, ale nikdo ji na vlastní oči nikdy neviděl. Že by vrcholná akce v Češích probudila náhlou vlnu lyžařského obrození, to si mohl myslet jen naprostý snílek.
Pokračování na straně 12
Liberecké příhody k popukání
Dokončení ze strany 1 Pokud dnes Kateřina Neumannová a vedení organizačního výboru omlouvají ztráty v řádech desítek milionů korun i tím, že čekali víc diváků, buď spadli z Marsu, nebo projevili čirý ekonomický diletantismus. Byl jsem na šampionátu přímo uvnitř dění, jedno kolečko ze servisu poskytovaného jeho aktérům. To, co jsem viděl, případně z informovaných zdrojů slyšel, byly kolikrát historky k popukání - kdyby v nich nešlo o peníze, a navíc z valné části státní, tedy „naše“. Byly to, pravda, z pohledu rozpočtu šampionátu většinou jen „drobné“. Ale pokud byly stejně dobře ošéfovány i ty velké věci, nemůžeme se finančnímu propadáku divit. Jedním z typických rysů libereckého mistrovství byla drahota. Například hotely v Liberci a okolí vyšroubovaly ceny tak, že řada návštěvníků šampionátu si raději zajistila ubytování v sousedním Polsku, protože je to vyšlo i s cestováním levněji. I za „blbou“ kokakolu z nápojového automatu v předsálí tiskového střediska chtěl provozovatel dvě eura. A pak se divil, že se počet prodaných kusů dal spočítat pomalu na prstech jedné ruky. Cateringová firma zajišťující stravování pro novináře navzdory doporučením zajistit co nejrychlejší levný bufet (novináři obvykle nemají ani čas, ani chuť z diet moc utrácet) namísto toho prodávala vouchery na několikachodové polední menu za bratru 370 korun v nedaleké restauraci, kde byly pro tyto účely blokované (a tudíž pronajaté) prostory. Kolik myslíte, že se těchto poukázek prodalo? Pokud se váš odhad limitně blíží nule, gratuluji k bystrému úsudku. Podobně velký zájem byl i o speciálně zřízený (tedy jistě vyfakturovaný) bufet s dosti nezajímavou - i cenově - nabídkou. Zavřeli ho po týdnu. Tatáž firma totiž zajišťovala hned vedle v tiskovém středisku zdarma docela slušné studené občerstvení. Nad logikou takového podnikání zůstává rozum stát. Bedny hnijících lvů Neméně vtipná je i historka o prodeji oficiálních maskotů MS - plyšových lvů na lyžích, připnutých na suchý zip. Pominu-li fakt, že lvíčka evidentně nikdo na lyžích nenaučil stát, protože se permanentně kácel a padal, ani estetická hodnota tohoto dílka nebyla valná. Přesto byla cena v prodeji 1200 korun. Když se na poradě vedení pár dnů před koncem hlavní guru šampionátu Josef Jindra (Opravdu jste věřili, že MS řídila Neumannová a že její partner Jindra je jen poradce, jak dokola proklamovala? Nebuďte naivní.) zeptal, kolik bylo prodáno maskotů, odpověď příslušného činovníka zněla: dva! Obávám se, že ani okamžité zlevnění na 50 procent původní ceny už situaci nezachránilo a že bedny neprodejných lvů ještě dnes někde hnijí. A tak by se ve výčtu ekonomických úspěchů dalo pokračovat. Předražené parkování. Předražené vstupenky. Která rodina si může dovolit vyjet na výlet, když ji vyjde bratru na pět tisíc za den (bez jídla)? Organizátoři se vychloubali diváckým rekordem při štafetě v běhu mužů. Uváděná suma 37 tisíc diváků byla v médiích ihned zpochybněna kapacitními možnostmi vchodu do areálu, ale z ekonomického hlediska je podstatnější jiná věc: značná část těchto vstupenek se neprodala, ale rozdala zadarmo. Podobným způsobem se uměle zvedaly i počty diváků u jiných disciplín. Je fakt, že po organizační, sportovní a společenské stránce šampionát nakonec obstál se ctí. Takové drobnosti, jako že na závěrečném banketu pozval Jindra přítomné hosty na ohňostroj, jaký Liberec „ještě neviděl“, a on ho opravdu neviděl, protože z místa konání banketu byly rachejtle jen slyšet, se dají přejít mávnutím ruky. Otázkou je, zda tato „čest“ nebyla vykoupena příliš draze. A třeba NKÚ získal pocit, že ano. Liberecké mistrovství by mělo být mementem do budoucna, jakou finanční paseku nadělá spojení ambiciózních, leč nezkušených pořadatelů s bezmeznou podporou vládní garnitury (expremiér Topolánek a primátor Kittner by se měli chytit za nos). Nedávné odsunutí plánu uspořádat olympijské hry v Praze se proto jeví jako záblesk ojedinělé prozřetelnosti.
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
O autorovi| PETR KUČERA, Petr Kučera, autor je novinář, pracoval pro organizační výbor MS v Liberci pracoval pro org. výbor MS v lyžování
