Vladimír Just napsal do Lidových novin článek Jak v Praze uklidnit situaci (LN 4. 6.). Z úvodní věty „Mám-li pojmenovat prapříčinu krize, pak je to fatální deficit kritické sebereflexe...“ jsem skutečně perplex. Hezká čeština, pane doktore! Nicméně, děkuji, že jste mě zařadil do dobré společnosti k radním Richtrovi, předsedovi kulturního výboru Pechovi a primátoru Bémovi.
Ale vážně.
Řečníky ze čtvrteční manifestace jsme „nepřipustili k věcné argumentaci“, jak si stěžuje Vladimír Just, prostě proto, že se nepřipustili sami. Vtrhli na jednání Zastupitelstva hlavního města Prahy, řvali, dupali, pískali a vyluzovali jiné zvuky a fyzicky obsadili řečnický pult. Těžko za této situace „připouštět“ někoho k věcné argumentaci. Řada signatářů neví, oč jde Vladimír Just se dále rozčiluje, proč jsme neprojednali petici, kterou podepsalo téměř 30 tisíc lidí, a označuje to za aroganci a pohrdání jinými názory. Nemá pravdu.
Operovat 30 tisíci podpisy je přinejmenším nešťastné. V nedávném televizním pořadu bylo, myslím, přesvědčivě zdokumentováno, že obrovské množství lidí, kteří petici podepsali, ji nejen nečetli, ale ani vlastně nevědí, o co v ní jde.
Petici Za Prahu kulturní jsme projednali v řádném termínu a na jednání Zastupitelstva hlavního města Prahy dne 24. dubna 2008. Byla jí věnována tříhodinová diskuse. Takže, pane Juste, říkáte neprojednali, ale ve skutečnosti myslíte „neschválili“.
Petice požaduje mj. odvolání radního Milana Richtra z funkce. Před časem vypracoval návrh, který dnes označujeme jako systém čtyř pilířů: podpora mladých umělců, jednotlivé grantové projekty, dotace na vstupenku a víceleté granty. Tento návrh posléze projednal výbor pro kulturu, dále byl tento návrh projednán radou hlavního města Prahy a schválen ZHMP.
Na základě tohoto demokratického procesu byla jmenována grantová komise z řad tzv. odborníků, a ta posléze s určitými výhradami rozdělila více než 200 milionů korun. Pokud, dle dnešních slov, byla tato komise „nesvobodná“, pak by bývalo bylo zcela logické, kdyby její členové své pověření (mimo jiné na smluvním základě docela slušně honorované) složili a odmítli „nesvobodné“ podmínky práce.
Pan radní Richter ani předseda kulturního výboru Pecha, jehož odvolání petice požaduje také, se dle mého názoru nedopustili žádného porušení systému, svévole či arogance, z čehož bývají čas od času obviňováni, a tudíž neexistuje žádný relevantní důvod k požadavku na jejich odvolání.
Uklidnit situaci chceme i my O licoměrnosti předložené petice svědčí například přehled kulturních pořadů vydávaný Pražskou informační službou. Lze snadno spočítat, kolik nových divadel po roce 1989 vzniklo, ze starých nezaniklo žádné, s výjimkou Divadla E. F. Buriana, kde dnes působí nově vzniklá Archa, a Divadla Za branou, kde působí Divadlo bez zábradlí. Devadesát osm pražských divadel vytváří v poměru k počtu obyvatel nejhustší divadelní síť na světě atd.
Logicky tak nastává situace, že ti tzv. noví se dožadují stejných práv jako ti tzv. staří. Někteří „noví“ podle petice však nárok na grantovou podporu mají (Archa či divadlo Ponec, resp. Festival Tanec Praha apod.), jiní „noví“ (Ta Fantastika, Divadlo Na jezerce apod.) nikoliv. To samozřejmě není normální stav.
Uklidnit v Praze situaci je i naším zájmem. Bohužel, diskusi o podobě grantového systému, která by k uklidnění vést mohla, se nikdo z nás nevyhýbá, bohužel kromě těch, kteří jsou nejhlasitějšími mluvčími a obhájci petice.
O autorovi| Ivan Bednář, člen výboru pro kulturu a volný čas ZHMP
