Podobné „privilegium“ v Centru sociálních služeb Josefa Korbela zatím měli jen obyvatelé pěti garsonek. „Ostatní obyvatelé azylového domu dostávají jídlo ve společné jídelně, která má samozřejmě svá omezení. Vzhledem k počtu strávníků není možné například připravovat zvlášť diety,“ popsal vedoucí zařízení Pavel Kosorin. I to byl proto jeden z důvodů, proč se vedení centra rozhodlo vybudovat pro své klienty samostatnou kuchyňku. „Nejen že si mohou sami uvařit, na co mají chuť, současně se také učí prakticky hospodařit s penězi a mohou si ověřit, že lze jídlo připravit i levněji, než když si ho platí v jídelně,“ doplnil Kosorin.
Kuchyňka s třemi plotýnkami, mikrovlnnou troubu a základním vybavením vznikla v prostorách bývalé „košíkářské“ dílny za zhruba 200 tisíc korun. Peníze jsou z tradiční předvánoční kotlíkové sbírky Armády spásy.
„Už jsme si dělaly segedínský guláš, uzené,“ vypočítávají Magda s Věrou. Obě starší ženy, které jsou v centru kolem pěti let, mají podobný osud. V azylovém domě skončily po smrti svých partnerů, ani jedna neměla děti, ani příbuzné, kteří by jim pomohli. „Vařit umím a vařila jsem ráda, konečně, vždyť jsem vystudovala hotelovou školu,“ vypráví Magda. Navíc trpí cukrovkou, takže teprve nyní může lépe korigovat svůj jídelníček.
Postupně by se k Magdě a Věře měli přidat další klienti, kteří budou mít zájem a budou dodržovat pravidla. Pokud organizace najde peníze, chce zřídit kuchyňky na každém patře.
To, že by o vaření bezdomovci zájem měli, dokázal už před časem malý výzkum, který mezi klienty azylového centra prováděla jedna studentka. „Poptávka by byla značná. Stát denně frontu na jídlo jako děti na táboře je svým způsobem ponižující, tedy pokud jsme schopni si vařit sami. Vaření je krok k samostatnému životu, a i oni to tak vnímají,“ odhaduje Kosorin.
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Brno
