Nově objevený deník politika a právníka Zdeňka Pešky ukazuje únor 1948 „jinak“. V jeho podání nebyly davy dělníků zdaleka tak nadšené, jak léta hlásala KSČ. PRAHA Při spojení „únor 1948“ se mnohým vybaví filmové záběry Klementa Gottwalda, kterému aplaudují masy lidí. Nejen historiografie, ale například i díla socialistického realismu vytvořily z únorových událostí základní kámen komunistické interpretace českých poválečných dějin. Ve spisech StB se nedávno podařilo najít pramen, který na únor 1948 vrhá poněkud jiné světlo. Jde o deník předního československého specialisty na ústavní právo Zdeňka Pešky (1900-1970). Únorovými událostmi nebyl Peška jako sociální demokrat nadšen. Své vnitřní pocity deníku nesvěřil, ve svých záznamech ale popisuje události, které zažil - třeba manifestace pořádané komunisty.
Dav byl celkem lhostejný „V sobotu jsem se podíval na Staroměstské nám. Řeči komunistů byly velmi vehementní, ale dav byl celkem lhostejný, až na skupinu okolo balkonu Kinského paláce, odkud se mluvilo. ... Ve středu byl uspořádán na Václavském náměstí tábor lidu. Všechny úřady obce ve 2 hod. odpoledne skončily práci, zaměstnanci byli komandováni na tábor... Šel jsem se tam podívati. Náměstí bylo plné, ale lidé hubovali, že je pořád někam tahají... Teprve později přijel Gottwald a ohlásil novou vládu. Masy lidí byly neustále celkem klidné. Potlesk a skandované volání asi předem připraveno, omezeno na skupinu u řečnické tribuny.“
Peška zachytil i jednání sociálnědemokratického výkonného výboru z 23. 2. 1948, na kterém se předáci strany přeli, ke komu se mají přidat: „Laušman byl reservovaný a zdál se dosti bezradný... Majer v představenstvu navrhl, aby také soc dem ministři podali demisi, aby tak bylo vynuceno provésti úplnou reorganisaci vlády a aby komunisté byli postaveni do menšiny. Představenstvo nepřijalo a předkládá to výkonnému výboru. John (říkal) velmi vehementně, že musíme vytvořiti jednotný socialistický blok s komunisty. Fierlinger se k němu připojil... Já jsem se postavil rozhodně proti Johnovi: ve vládě s komunisty nebudeme míti žádný vliv. Už dnes (jsou) snahy o diktaturu, jak teprve potom?“ Peška patřil k právnické elitě -studoval v Praze, Štrasburku, Paříži či Londýně. Řádnou profesuru získal ve 34 letech. Za nacistické okupace se zapojil do odboje a po zatčení byl odsouzen k 15 letům vězení. Po válce se Peška stal členem Prozatímního národního shromáždění a podílel se na přípravě nové ústavy. Záhy po únoru se zapojil do aktivit proti režimu. V procesu s Miladou Horákovou dostal pětadvacetiletý trest. Propuštěn byl až v roce 1960.
O autorovi| PETR KOURA, autor je historik
