Dnes o koláži britských People Like Us a smyslu pro hovadnost Máme to posvěceno jen na jeden víkend v roce,“ pravili o festivalu New! New! jeho organizátoři, a právě to „jednou do roka“ je důvod, proč brněnský festival je žánrově pestrý až nespoutaný, jako velká divoká koláž. Nadcházející ročník (18.–21. 11.) přinese navíc mezi vší možnou hudbou a experimentálními filmy událost, která zkoumá a využívá princip koláže vášnivě a skrznaskrz.
Britská tvůrkyně Vicki Bennett stříhá, prolíná, prokopírovává a mixuje obraz a zvuk už skoro dvacet let. Reprezentativním názvem z jejího díla může být Rhapsody in Glue (glue = lepidlo). Patří k těm, kteří v televizních a filmových obrazech vidí neodolatelnou možnost ukázat jejich detaily, klišé, nezáměrný humor, Voskovec s Werichem by řekli – hovadnost. Všichni ten pocit známe: když nám před očima (i ušima) defiluje starší produkce, říkáme si – tohle tehdy někdo mohl brát vážně, ba dokonce my sami jsme to pokládali za obecně přijatelnou míru mediálního kýče, vyprázdněnosti, lhaní?
Od Dietlových seriálů přes filmové týdeníky po instruktážní a vzdělávací filmy: známe dost materiálu, který buď mezi řádky, nebo natvrdo přinášel pravidla, jak se chovat ve společnosti. Tahle poloha vůbec není výsadou socialistického bloku: na Západě jí říkají „efemérní filmy“ a Vicki Bennett, čili jednočlenná skupina People Like Us, s nimi v minulosti často pracovala. Dotýkají se studené války, norem chování, představy státu o tom, jak má vypadat rodina a domácnost, nebo mužské a ženské role. Kdo chce s takovými obrazy pracovat, musí víceméně ignorovat běžné pojetí autorského práva. Vicki takhle jednala a dostala se do řady kontroverzních sporů: mimochodem, právě o společenských a mediálních kriticích, jako je ona, vypráví americký nezávislý film Sonic Outlaws (Hudební piráti), který mimořádně uvádí pražské Kino Aero (27. 11.).
Na festival New! New! na brněnské Flédě přijíždějí People Like Us s novým programem „Genre Collage“: velkou filmovou i zvukovou manipulací žánrových scén – milostných, katastrofických i hororových, z akčních filmů, sci-fi, westernů, historických snímků, muzikálů, gangsterek a válečných filmů. Že taková surrealisticko-humorná koláž jen málo vypovídá o tichých dohodách společnosti? Nesuďme předčasně. Přijde asi hlavně mladá generace audiovizuálních tvůrců, tak solidně bující na brněnské FaVU. Ale stejně musí člověk myslet na Pudr a benzin, na ty malebné Hradčany, které rozšířený záběr odhalí jen jako malůvku na talíři... V & W by se na People Like Us patrně velmi dobře bavili.
O autorovi| Pavel Klusák, redaktor LN
