PRAHA Svým způsobem to bude bitva původně nechtěných. S výjimkou TOP 09 a Věcí veřejných totiž v hlavním městě nekandiduje žádná z původně předpokládaných jedniček větších stran na prvním místě kandidátky.
Jako první ke „změně“ přistoupili občanští demokraté. Byť jejich kandidátka vypadá od počátku stejně. Dlouho se totiž předpokládalo, že ODS v Praze z pozice lídra povede při svém prvním pokusu dostat se do sněmovny primátor Pavel Bém. Poté co předloni z postu prvního místopředsedy strany vyzval na boj o křeslo šéfa ODS Mirka Topolánka, neuspěl a vypadl z nejužšího vedení, se ale situace změnila.
Kvůli zákulisním dohodám a spojenectvím se totiž na post druhého muže strany dostal do té doby nepříliš známý David Vodrážka. Ačkoli se to později Bémovi nezamlouvalo, z hlediska stranické hierarchie ho na prvním místě logicky nahradil právě Vodrážka. Bémovi se alespoň podařilo využít rozkolu mezi pražskými křídly a na volitelná místa kandidátky „dostal“ velký počet „svých“ lidí, jako je třeba Jana Černochová, Tomáš Chalupa či Ivo Hlaváč.
Složitější situace byla u socialistů. Lídrem pro neuskutečněné podzimní volby a ještě dlouho poté byl šéf regionální ČSSD Petr Hulinský. Bylo zřejmé, že ač je ve stínové vládě své strany ministrem obrany, v pozici jedničky se nezamlouval dlouholetému pražskému i celostranickému rivalovi Jiřímu Paroubkovi. Ten ho čas od času zkritizoval pro nevýraznost.
Do toho socialistům v Praze přibyl další problém jménem Olga Zubová. Bývalou zelenou poslankyni ČSSD jednak odměnila za pomoc při shození Topolánkovy vlády, za druhé za ní v té době stál mediální magnát Jaromír Soukup, který do ČSSD investoval spoustu peněz. Když se Zubová se Soukupem rozhádala, stala se coby pětka kandidátky (vystřídala bývalého bachaře Petra Ibla) pro ČSSD zbytečnou. Čekalo se už jen na to, kdo ji nahradí. V té době začal mít poslanecké ambice ministr vnitra Martin Pecina, mohutně podporovaný Paroubkem. Hulinský zprvu nechtěl ani slyšet, že by mu měl post jedničky uvolnit, a chtěl ho jako dvojku, nakonec ale kapituloval.
Zajímavá „rošáda“ se na postu lídra kandidátky udála také u zelených. Ještě do podzimních neuskutečněných voleb měl stranu vést bývalý radní Petr Štěpánek. Poté ale zelení usoudili, že je příliš nevýrazný z celostátního hlediska, a začali přesvědčovat bývalého předsedu Martina Bursíka, který původně vůbec nechtěl kandidovat. Už to vypadalo, že se mohou dohodnout. Vše ale zkrachovalo, protože pražští zelení odmítli dát na třetí místo kandidátky Bursíkovu partnerku Kateřinu Jacques. Expředseda se urazil, šel kandidovat do Ústeckého kraje a z jižní Moravy se do Prahy přesunul šéf zelených Ondřej Liška. Štěpánek je dnes na devátém místě.
Jako poslední měnili v Praze lidovci. Jana Hybášková z SNK-ED toužila kandidovat v Praze, ale to chtěl i šéf lidovců Cyril Svoboda. Hybáškovou tedy poslal do Královéhradeckého kraje. Ačkoli Svoboda do pražské kandidatury investoval hodně energie i peněz, byl dlouhodobě pod pětiprocentní hranicí nutnou pro vstup do sněmovny. Hybáškovou tedy vrátil zpět do Prahy a sám se přesunul na její místo v Královéhradeckém kraji, kde mají lidovci větší naději. I tam je ale nyní na samé hranici volitelnosti, spíše ale pod ní.
