Lilek je vděčná plodina, i když sama o sobě je prakticky bez chuti. Tu získá teprve s jinými ingrediencemi.
U většiny cizokrajných potravin si velmi dobře pamatuji své první setkání s nimi, ale když jsem v paměti pátrala, kdy jsem se poprvé zakousla do lilku, nedokázala jsem si vzpomenout. Možná to bylo v řecké restauraci Faros, kam jsem v 90. letech občas ráda zašla na musaku, nebo snad v jedné turecké restauraci na Újezdě, kde jsem si jej s oblibou dávala grilovaný s jogurtovo-česnekovou omáčkou?
Dnes už opravdu nevím. Každopádně vím naprosto jistě, že jsem si jej okamžitě oblíbila a stal se nedílnou součástí mého jídelníčku. Moje ratatouille, mediteránskou pochoutku, v níž se lilek nádherně snoubí s rajčaty, cuketou, paprikou a česnekem, si mí přátelé nemohou vynachválit.
Lilek je totiž naprosto vděčná plodina, sama o sobě prakticky bez chuti, houbovité dužiny, která dobře absorbuje veškeré chutě, a proto má tak široké použití. Můžete jej nakrájet na plátky a grilovat, zapékat v troubě, rozmixovat do pomazánky, plnit jej... Teprve s jinými ingrediencemi získává tu správnou chuť.
Původně rostl v jižní Indii a na Srí Lance, postupem staletí se přes arabský svět rozšířil až do Středozemí, kde si jej přivlastnili především řečtí, italští a francouzští kuchaři. Plod lilku roste na keříčku podobně termín eggplant. Lilek je velmi málo kalorický, obsahuje vlákninu, řadu vitaminů a minerálů. Působí antioxidačně a pomáhá snižovat cholesterol v krvi. Před zpracováním je dobré lilek nasolit a nechat jej tak půlhodiny vypotit. Sůl jej nejen zbaví případné hořkosti, ale též zabrání, aby při vaření absorboval příliš mnoho olej e . A pak už upravujete dle libosti, ale zapamatujte si tři ingredience, které nesmíte nikdy vynechat: kromě soli česnek a olivový olej. „Pojte jej s bylinkami, kořením či potravinami silné a výrazné chuti, abyste plně využili jeho potenciálu,“ radí Jean-Paul Manzac, majitel a šéfkuchař restaurace Brasserie M. „Čerstvá bazalka, šalotka, rajčata, sýr...,“ vyjmenovává některé z nich.
Lilek stokrát jinak Italové jej rádi zapékají s rajčaty a parmezánem, výborný je třeba i na pizzu. V Řecku se bez něj neobejde musaka (podobné jako lasagne, ale místo těstovin se vrství na plátky nakrájený lilek). Z Blízkého východu zase pochází oblíbený recept na pomazánku babanoush (nebo také baba ghanoush), jak jej popisuje Manzac: „Lilek se upeče v troubě, až slupka zcela ztmavne. Poté se rozřízne, dužina se vybere, smíchá s česnekem, citronovou šťávou, tahini (pasta ze sezamových semínek) a solí.“ Jí se s pita chlebem a/nebo jinou zeleninou.
Manzac nabízí ještě recept na fricassé podobné ratatouille: „Lilek na kostičky s cuketou a cibulí osmahněte na olivovém oleji s oregánem.“ Rád jej také přidává do ragú z jehněčího nebo telecího masa. Při výběru v obchodě radí sáhnout po těch, co mají hladkou slupku beze skvrn a zdají se být na svou velikost těžké.
Skladujte je v suchu a chladu, ale spotřebujte tak do dvou dnů po zakoupení.
O autorovi| Klára Smolová, novinářka a gurmánka
