Rozšíří vláda Temelín i možnosti těžby uhlí?
Prolomit, či neprolomit limity těžby hnědého uhlí? Ta otázka se stala předmětem boje politiků i kapitálových skupin, což je normální. Ale jako by se zapomínalo, proč vlastně Pithartova vláda před 19 lety limity stanovila: aby dala lidem v těžebních oblastech jistotu, že tady se uhlí ještě dobývat bude, a tady už ne, že ten, kdo je za čárou, může s důvěrou plánovat budoucnost.
Limity těžby tak zosobňují důvěru ve stát i v to, že jeho slovo platí. Jistě, argumenty politiků i těžařů se opírají o racionalitu. Skupina Czech Coal ví, že v jejím lomu Československé armády je před limity 40 a za limity 750 milionů tun uhlí. Ale co by se stalo, kdyby limity rychle padly? Nedávno to řekl s brutalitou sobě vlastní energetický expert Václav Bartuška: uhlí bychom vytěžili, elektřinu vyvezli do Německa, zatímco nám by zůstaly exhalace a pár vil kolem Prahy.
S limity těžby se argumentovalo už při rozhodování o jaderné elektrárně Temelín. Zakonzervujeme rozestavěný Temelín? Pak ovšem musíme zrušit limity těžby. Dokončíme Temelín? Pak si uchováme limity na těžbu uhlí coby jakousi luxusní dividendu z jaderné energie. Ale co teď, když už se jasně počítá s dalším rozšířením Temelína a zároveň se chystá cesta k prolomení limitů těžby? To už neplatí něco za něco? Proč nám to neřekli dřív? Tak se mohou ptát lidé na místě.
Ani Bartuška nevidí v nevytěženém uhlí cosi posvátného a tabuizovaného. Vidí v něm strategickou surovinu, kterou si máme uchovat pro horší časy. Ten argument má hodně do sebe. Má ale slabé místo vůči těm, kteří za limity dnes žijí, bere jim jistotu. Investovali byste na jejich místě třeba do vlastního domu?
Čtěte „Otázky pro špičky...“ na straně 3
