Kromě nyní aktivní oblasti západních Čech mohou záchvěvy postihnout také oblast Trutnovska, Hronovska a Náchodska. Větší otřesy postihly východ Čech naposledy v lednu 1901. Stranou nezůstává ani Morava. Zemětřesení se může vyskytnout na Opavsku nebo v oblasti Jeseníků. Zvláštním případem je Ostravsko. Tam vznikají slabá zemětřesení, která však mohou velmi znepříjemnit těžbu černého uhlí a na druhé straně jsou právě dolováním částečně vyvolána.
Výjimečně můžeme také na území Česka pocítit otřesy, které k nám doputovaly ze zahraničního epicentra. Nejpravděpodobnějším zdrojem bývají východní Alpy nebo severní Itálie. Pramen prorazil novou cestu „Nejstarší zmínku o zemětřesení ve střední Evropě, jejíž součástí bylo i české knížectví, musíme hledat ve středověkých německých kronikách,“ poznamenává Jan T. Kozák z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR. Jako příklad uvádí Annales Einhardi (74–829) a Annales Fuldensis (680–901),
Pokračování na straně 27
Dokončení ze strany 25
Tam se píše, že v roce 819 bylo město Johannum poškozeno silným zemětřesením. A toto sídliště lokalizoval náš přední seizmolog Vít Kárník do oblasti západních Čech.
Také pozdější čeští kronikáři Kosmas a Hájek několikrát psali o otřesech na našem území. „Kupříkladu Václav Hájek z Libočan ve své Kronice české zmiňuje silné zemětřesení, které trápilo dnešní Beroun v roce 998 po šest dní a šest nocí,“ popisuje Jan Kozák.
České otřesy svou ničivostí nepřekvapí. Jana Kozáka při pohledu do historie nicméně zaujaly následky jednoho dalekého zemětřesení, které doprovodila obrovská vlna tsunami: „Mohutné moře třesení u atlantického pobřeží poblíž Lisabonu z 1. listopadu 1755 generovalo silné seizmické vlny, které – když proběhly naším územím – pohnuly zemskými bloky v oblasti Teplic a tím zablokovaly vývěry minerálních vod v teplických lázních. Po krátké chvíli se však tlak přitékající vody v zemském nitru natolik zvýšil, že si prorazila nový, větší výtokový kanál a léčivé prameny začaly opět vyvěrat – s trojnásobnou vydatností.“ Dozor lázeňských inženýrů Nejstarší historické záznamy o zemětřeseních v západních Čechách sahají až do středověku. Větší pozornost se lokalitě začala věnovat na přelomu 18. a 19. století, takže spolehlivější údaje o počtu a intenzitě otřesů máme za poslední dvě století.
Série zemětřesných rojů v letech 1898 až 1912 pak odstartovala systematické zkoumání lokality. Pro oblast byli určeni lázeňští inženýři, kteří měli studium otřesů přímo v náplni své práce. Zapisovali hlášení obyvatel o pocítěných záchvěvech. Sledovali jevy, které by podle jejich názoru mohly s otřesy nějakým způsobem souviset, například vydatnost pramenů, množství srážek, fáze měsíce či světová zemětřesení.
V roce 1908 se na českém území objevuje i první seizmograf. Měřicí stanice našla zázemí ve sklepě chebského gymnázia. Přístroj byl velmi primitivní, ale z naměřených amplitud se dala odhadnout síla zemětřesení.
