Liška vede do nicoty

Strana zelených dostala pořádně napráskáno. Dvě procenta hlasů jsou takovým neúspěchem, že předseda Bursík nabídl rezignaci na svou předsednickou funkci a vedení strany ji přijalo. Nový předseda Liška je slabá náhrada. Chybí mu Bursíkovo charizma a pro spoustu voličů je příliš mladý, v lecčems působí jako rychlokvašený yuppie. Liška povede stranu do říjnových voleb k jisté porážce. Opět jí bude stát v cestě několik konkurenčních uskupení a na Lidový dům napojený reklamní magnát Soukup. Hlasy potenciálních voličů se budou opět tříštit. Vzbuzovat podobná očekávání jako v roce 2006 zelení rozhodně nemůžou, no uznejte – s touhle stranickou anamnézou. Navíc Liškovi nebudou ochotni uvěřit tolik jako Bursíkovi. U skalních zeleně věřících voličů si to pošpatnili v topolánkovské koalici, u středového pragmatika zase dezintegrací strany a nevěrohodnými obraty. Zbývá zeleným něco jiného než čekání na okamžik, kdy je v říjnu voliči odpojí od přístrojů? Ano, experimenty a la Unie svobody, případně čekání na náhlou příznivou změnu vnějších okolností. Jenže do takové situace potřebuje strana protřelého zkušeně manévrujícího lídra a tím technokratický Liška opět není.