Kam jsme to dopracovali! Dnes a denně teď slyšíme to zvláštní cizí slovo, které má zakrýt český význam „tlačenky“, úplatku, vydírání, tu nekalou snahu přisvojit si podplácením finanční výhodu před konkurencí. Nedávno ji dokonce hájil veřejně (!) sám ministr vnitra – policajt policajtů, jenž by měl být i policajtem poctivosti státních prodejů a zakázek. Vlastenecky! Šlo mu o to zvýhodnit českou firmu na úkor cizí, ale nevšiml si, že je to také na úkor nás všech daňových poplatníků. A tak jako netuší, že je patriotismus poslední útočiště gaunerů (anglické úsloví), tak také netuší, že je to vždycky něco za něco…
Na pomoc mu však bohužel přispěchal sám premiér, „prý lobbuje desetkrát denně“, sice za známé, sice nevinně, nikomu totiž nepomáhá... Jak potom trestat okresního šikulku Čunka. Pánové! Politik má žít osaměle jako poustevník, svou volbou ztratil všechny známé, jakmile jde o byznys. Politik smí jenom rozhodnout „ano, prodáme“, nikoli komu! Prodej státního majetku patří na burzu, kde anonymně rozhodne tržní cena. A státní zakázky, když už to bez nich neumíme, nechť jsou anonymní, průhledné a neutrální. Ať rozhodne široká odborná komise o kvalitě, a samozřejmě i cena. Nechť je o nich široká veřejná rozprava.
Podstatou politiky Západu je hlídat fair play, padni komu padni, nic víc a nic míň. Nebudeme-li mít kapitalismus a svobodu založenou na ctnostech, budeme mít z gruntu nectnostný socialismus, který jedněm bere a druhým dává.
Mamma mia! Začíná se teď ve vládě dokonce mluvit o čistém a nečistém lobbingu. Co je to čistá snaha získat pro sebe nečistou výhodu? Dokonce i ministr financí (!), a to už je radost, pravil teologicky o víkendu, že je „normální lobbovat“ (zase to slovo!) čili přimlouvat se „za projekty, o nichž je přesvědčen, že jsou prospěšné“. Jenomže jeho názor na prospěšnost nás nezajímá, protože mu žádný názor nepřísluší, ministr financí nemá co podnikat, a prospěšnost nechť posoudí jiní, bez něho a v nejširším grémiu.
Teď už je jasné, že žijeme v chlívě. Podle různých tabulek korupce někde vedle Horní Volty nebo Nepálu. Je to však ještě horší. Naši politici si z kleptokracie učinili zásadu.
O autorovi| Alexander Tomský, publicista
