Nikdy mi nebylo jasné, proč když premiér Topolánek vyřadil Vlastimila Tlustého ze svého kabinetu, měl potřebu ho veřejně znectít. Na jeho výklad o tom, který ministr financí je schopnější a který méně, si veřejnost dobře pamatuje. Co z toho kdo měl? Postupem času mi došlo, že z toho měl mimořádně příjemný osobní prožitek sám pan premiér a že podobný styl jednání patří k jeho naturelu. Podobně patří k naturelu poslance Tlustého, že veřejnou pohanu neodpouští a že dokáže, že bez něho to nepůjde, i kdyby třísky lítaly. Projednávání zákona o narovnání s církvemi mu poskytuje přímo ideální příležitost k pomstě, která je jak známo sladká. Prestiž premiéra utrpí, vláda na tom nepadne a veřejnost církvím nepřeje.
Na veřejných schůzích obecních zastupitelstev občas někdo přeruší hádku mezi poslanci výkřikem: Tak už se na to kluci v*te! Ke škodě věci si na výkonné radě ODS ani v parlamentu nikdo nic takového nedovolí a tak mám jen dvě malá osobní přání. Aby si pánové Topolánek a Tlustý vyříkali své vztahy mezi sebou a aby si pan premiér osvojil přísahu strašného loupežníka Lotranda, že bude své povolání vykonávat „ke všem co nejvlídněji“. Jinak budou návrhy potřebných zákonů padat úplně zbytečně pod stůl a přijde tím nazmar spousta vykonané práce.
O autorovi| Miloš Hübner, Trnávka
