Všechny titulní strany celostátních deníků psaly o stejné události: o zmizení půl miliardy korun.
Přesto se v něčem deníky lišily. Jeden z nich informoval o „loupeži století“ zatímco jiný zase o „krádeži století“.
Je v tom rozdíl? Velký.
Stačí nahlédnout do Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost. „Loupež“ je zde definována jako „zmocnění se cizího majetku násilím“.
K tomu, aby tedy „lupič“ (pachatel loupeže) „loupil“ (prováděl loupež), musí být alespoň trošku „násilník“.
Ke slovu „krádež“ slovník dodává, že jde o „přivlastnění si majetku neoprávněně“. Proto je rozdíl i v pachatelích. Ten, kdo krade, je „zloděj“ a nemůže být „lupičem“ ani „loupežníkem“.
Ještě dál než slovník spisovné češtiny jde trestní zákoník.
Rozdíl mezi „loupeží“ a „krádeží“ totiž podle zákoníku znamená i rozdíl v pobytu za mřížemi. Zloděj, který se dopustí malé krádeže (paragraf 247), může dostat dva roky ve vězení. Když je škoda veliká, tak až dvanáct let.
Naopak lupič, který „užije násilí, nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci“ (paragraf 234), musí počítat s trestní sazbou nejméně pět let.
Pokud někoho při loupeži zabije, tak si ve vězení odsedí až patnáct let.
A co udělal František Procházka? Jednoznačně kradl.
Nepoužil při krádeži žádné násilí ani zbraně.
