Nebaví mě hlídat faktury. Když má firma jednoho lovce a dva tři hlídače ohně, stačí to k tomu, aby byla úspěšná,“ říká Ivo Toman, majitel firmy Taxus International.
Původní profesí je Ivo Toman nábytkář. V tomto oboru začal také poprvé po roce 1989 podnikat. A dopadl špatně – soustředil se více na výrobu než na obchod, a navíc šel do podnikání jako fyzická osoba, nezaložil ani společnost s ručením omezeným; takže v okamžiku, kdy se začaly zpožďovat platby, ručil za všechno a skončil s několika miliony dluhů. „De facto jsem zkrachoval, de iure ne, protože jsem všechny dluhy nakonec splatil a pořád dál podnikám,“ vzpomíná dnes na období, kdy musel splácet až 62 tisíc měsíčně.
Na otázku, proč i přesto u podnikání zůstal a nevrátil se do nějakého zaměstnání, odpovídá, že je mu to vrozené. „S určitou motivací se člověk narodí a já jsem byl vždycky bojovník. I v dětství jsem se pral, ačkoli jsem v tom nebyl moc úspěšný – těch druhých bylo obvykle víc.“ Přednost z nevýhody Dětské rvačky pramenily dost možná z posměšků, týkajících se vzácného vrozeného postižení zvaného Tourettův syndrom, se kterým Ivo Toman žije. Syndrom se projevuje určitými tiky, někdy i hlasitějšími. Manažer se rozhodl tento handicap obrátit ve svoji přednost a věnovat se právě tomu, v čem jej zdánlivě diskvalifikoval. Když skončilo jeho podnikání v oblasti nábytku, pustil se do přímého prodeje, obnášejícího neustálý kontakt s lidmi. A protože tik mu kdysi ve škole bránil v soustředění a v pamatování školní látky, začal uvažovat, jakým způsobem by se dali učit ti, kdo mají podobné problémy. „Hledal jsem cestu, jak svůj handicap obejít. Vyznávám zásadu, že člověk by se měl živit tím, co ho baví a v čem vyniká. Mě začal bavit přímý prodej a dařilo se mi vytvářet postupy, jak člověka oslovit a získat. Když jsem se seznámil se svou současnou ženou, která vynikala v jazycích, začali jsme přemýšlet o fungující metodě jazykové výuky.“
V roce 1998 založil Ivo Toman vlastní firmu Taxus International, v níž začal testovat vlastní marketingové postupy a také obchodovat. První komoditou firmy se staly potravinové doplňky, které Taxus dovážel i na Slovensko. „Šel jsem do toho s tím, že v marketingových knihách se většinou učí to, co nefunguje, a potřeboval jsem vlastní laboratoř, kde bych si ověřil jiné možnosti. Když se pak začal prodej produktů dařit, napadlo mě živit se tím, že zveřejním své vlastní postupy.“
Stěžejními produkty Taxus International se tak postupně staly školicí programy pro střední a vyšší manažery. Vniveč nepřišla ani myšlenka originální metody jazykové výuky, která se vyvinula do vzdělávacího jazykového programu pro samouky, nazvaného Revoluční angličtina Taxus Learning. „Za to, co děláme, dávají učitelé angličtiny pětky,“ usmívá se Toman. Jeho kurz totiž stojí na doslovných překladech a podprahovém vnímání a obchází učení slovíček a gramatiky. Toman svému produktu samozřejmě věří, už proto, že se mu jej daří prodávat kromě Česka také na Slovensku, v Maďarsku, v Německu a Itálii.
Inspiroval se bojem K mluvě Iva Tomana patří častá vyjádření z oblasti historie nebo vojenství, a když na to poukážete, odpoví, že většinu těchto pojmů převzal i marketing. „Strategie, taktika, generální ředitel, to všechno jsou původně vojenské termíny, které marketing převzal. Je to logické, protože v obou případech jde o boj, jen v tom druhém se ten boj týká peněz.“
Bojovný náboj v sobě nese i název videoškolení, v němž manažer shrnul své marketingové poznatky a které pojmenoval Instinkt zabijáka. Právě tento produkt tvoří dnes vedle Revoluční angličtiny, školicích programů a prodeje autorských práv s nimi spojených čtvrtý stěžejní produkt firmy. A od ostatních se podle Tomana liší tím, že vychází přímo z praxe, ne z různých ekonomických teorií.
„Na Vysoké škole ekonomické vás učí třeba teorii elasticity, podle níž klesne poptávka, když zdražíte zboží. Když ji nebudete umět, vyhodí vás od zkoušky. Ale když podle ní začnete podnikat, pravděpodobně zbankrotujete. Vezměte si pero značky Parker – kolikrát jeho cena stoupla? A klesl kvůli tomu jeho obrat? Nebo jiný příklad: velikost firmy se posuzuje obratem, počtem zaměstnanců a povědomím o její značce. Povědomí o značce Zbrojovka Brno je téměř sto procent. A kde je ta firma dnes? A počet zaměstnanců? My fungujeme jako hodně virtuální společnost a zaměstnáváme v pěti zemích přímo celkem deset lidí, se všemi ostatními spolupracujeme na externí bázi. Jsme proto malá firma? Neměl by být měřítkem velikosti spíš zisk?“
Námitku, že význam firmy pro určitý region lze přece posuzovat i podle toho, jak se v této oblasti podílí na zaměstnanosti, Toman nebere. „Naše příručky jsou z německého materiálu, sešívají se pod Tatrami, přiložená CD jsou z Maďarska a celé se to kompletuje na jižním Slovensku. Ve všech těchto oblastech dávám lidem vydělat. Marži z prodeje pak zdaním v Česku. Podporuji všechny.“
Instinkt zabijáka, který uplatňuje i ve svém vlastním podnikání, se podle Tomana týká toho, reagovat na měnící se podmínky v předstihu a nenechat se zaskočit. „Do instinktu zabijáka patří i to, že vidím-li silnějšího dravce, je lepší utéct a nevykrvácet ve zbytečném souboji. Já jsem takto opustil třeba zmíněný prodej potravinových doplňků, který nadále držíme už jenom na Slovensku. V Česku a Maďarsku jsem z toho vycouval a soustředil se na vzdělávání.“ Svou vlastní cestou Protože nevěří tradičně proklamovaným cestám, nevěří podle svých slov ani klasické reklamě. „O našich tiskových inzerátech mi v reklamních agenturách říkali, že jsou na nic, že je to jen text, nemá žádnou grafiku a nic, co by čtenáře upoutalo. Taky tvrdili, že účinek reklamy se nedá určit přímo v penězích. Já přitom přesně vím, kolik vydělá můj inzerát, který dnes vyšel. Jednou jsem si nechal udělat reklamní kampaň od firmy, která se holedbala, že je největší na světě v přímém marketingu. Dal jsem jim jasné zadání, že chci oslovit střední manažery ve věku nad čtyřicet let. Poslali to matkám s dětmi.“
Pracovní den Iva Tomana je podle jeho slov dost netypický. „Vstávám kolem deváté ráno a jdu do bazénu. Moc rád plavu. Kancelář mám doma a pracuji v ní na dlouhodobých projektech. Občas cestuji, když dělám školení. A nesmírně mě inspiruje moře. Vlastně všechno, co mi kdy vydělalo peníze, jsem vymyslel u moře.“
***
IVO TOMAN Rodina: „Před rokem jsem se ve čtyřiceti oženil a vyženil dvě děti.“ Auto: „Volvo 80 a Škoda Octavia. Ale používám spíš to volvo.“ Oblíbená hudba: „Asi Pink Floyd. A z českých Chinaski.“ Volný čas: „Plavání, sauna, studium historie a marketingové psychologie. A cestování. To rozhodně.“ Oblíbená dovolená: „Moře. Nejlépe tropy v zimě.“
