Konflikt se odehrál loni v lednu při schůzi k prodloužení nouzového stavu. Předsedající Tomáš Hanzel (ČSSD) po varováních vypnul Volnému mikrofon se zdůvodněním, že nemluví k tématu. Volný označil ČSSD za zkorumpovanou politickou partaj a její členy za zbabělce a pokrytce.
Pak přišel mluvit na místo předsedajícího, jak předtím avizoval. Hanzel se mu v tom snažil zabránit a na pomoc mu přišlo několik poslanců. Po strkanici Volný opustil předsednické místo v doprovodu policejní ochranné služby. Volný později tvrdil, že sám čelil napadení.
Podle ústavní stížnosti nebyl mandátový a imunitní výbor věcně příslušný k vedení disciplinárního řízení, respektive „rozhodoval o věci, která do jeho gesce nespadá“. Volný také tvrdil, že nebyl podrobně seznámen s povahou a důvodem obvinění a že „byl nucen hájit se pro skutky, jejichž skutkové podstaty se musel domýšlet“.
Ústavní soudci se vypořádali se stížností stručným usnesením. Sněmovna prý jednala v rámci své disciplinární pravomoci, která dopadá na projevy, které by jinak byly trestným činem, anebo přestupkem. Detaily se soudci nezabývali.
„Ústavnímu soudu s ohledem na jeho postavení soudního orgánu ochrany ústavnosti nepřísluší přezkoumávat zákonnost samotného postupu mandátového a imunitního výboru v disciplinárním řízení,“ stojí v usnesení.
Volný se do sněmovny dostal jako kandidát SPD, později s kolegou Marianem Bojkem hnutí opustil. Vystupovali jako nezařazení poslanci a loni se do Sněmovny pokusil vrátit na kandidátce Volného bloku, avšak neuspěl.
V době pandemie Volný a Bojko ve Sněmovně odmítali nosit ochranu úst a nosu, řídící schůzí je opakovaně napomínali, byli také vykázáni z jednacího sálu.
