Fascinují jej fenomény typu echolokace, mozkových vln, akustických vlastností prostor a vizuální reprezentace zvuku. Jedním z jeho nejslavnějších kusů je I Am Sitting in a Room – skladba, v níž sedí v místnosti a čte na magnetofon text začínající slovy „Sedím v místnosti…“ Nahrávku poté ve stejné místnosti přehraje a zvuk vycházející z reproduktorů opět nahraje – a takhle ještě několikrát, až se ze srozumitelného textu stane záznam fungování akustiky místnosti a postupné ztráty věrnosti při práci se zvukovou technikou.
V jiných dílech Lucier pracuje s oscilátory, magnety, dráty a zesilovači. Od 80. let ale píše i pro konvenční nástroje a čtveřici skladeb tohoto druhu nyní představuje na 2CD Almost New York.
Lucierovy skladby pro živé hráče na živé nástroje nepředstavují virtuózní výzvu: skladatel v nich zkoumá, zda to, co podnikal se zapojením elektroniky, půjde i bez ní. Proto si z obou disků můžeme vychutnat rytmické pulzace vznikající, když jsou dva nástroje naladěny v určitém intervalu; zdánlivě se jedná o výrazně lineární hudbu bez jakéhokoli děje, při pozorném poslechu se ale začnou projevovat fyzické vlastnosti zvuku a jejich fungování v rámci místnosti, aparatury i ve vztahu k pohybu posluchače po místnosti. Podobně jako hudba minimalistů La Monte Younga a Philla Niblocka působí Lucierova tvorba převážně fyzicky a navzdory zdánlivé neokázalosti je po čertech dobrodružná a interaktivní.
První ze čtveřice skladeb, Twonings, je souborem osamocených tónů hraných v unisonu violoncellem a klavírem. Cellista hraje v čistém ladění, klavírista v temperovaném, dozvuky tónů tedy rytmicky interferují. S podobným jevem pracuje i Almost New York pro jednoho hráče na pět fléten – od kontrabasové po pikolu. Dlouhé tóny, které vyluzuje, se ozývají v pomyslném středu písmene X tvořeného snižujícími se tóny dvou oscilátorů. Broken Line rytmických vibrací dosahuje postavením tónů klavíru a vibrafonu proti glissandu flétny. Celé druhé CD zabírá skladba Coda Variations pro šestipístovou sólovou tubu. Jedná se o sedm permutací osmi závěrečných tónů a zdvojených pauz tubového partu skladby Mortona Feldmana Durations 3, z jejíž partitury Lucier odvodil i parametry pro mikroladění.
Lucier jako skladatel nestárne, staví totiž na neotřesitelných fyzikálních základech, z jejichž zdánlivé samozřejmosti dokáže vypíchnout to pozoruhodné. Nekonstruuje vlastní světy; se zájmem obývá ten, do nějž se narodil.
Autor je hudební publicista
Alvin Lucier: Almost New York
Pogus, 2011
Regionální mutace| Lidové noviny - Čechy
