Každý, kdo je zvyklý trávit svůj čas na internetu, je díky kamarádům a známým denně konfrontován s více či méně vtipnými odkazy na legrační krátká videa. Boom sociálních sítí objem těchto videospamů ještě znásobil. Málokdy se ale stane, že se vtip z YouTube zhmotní ve skutečné lidi z masa a kostí, kteří svůj šprým veřejně obhajují – třeba někde na pódiu. Proto je fenomén holčiček, které neuměle zpívají svůj hit o patnáctých narozeninách, výraznější než obvykle. Žákyně 8. B z Ledče nad Sázavou pobláznily i nevirtuální osazenstvo pražského klubu Matrix. A tady končí legrace a začíná sociologický experiment moderního marketingu. „Fenomén LuŠtěLa je velmi zábavným příkladem síly sociálních médií – jejich kopie diskotékového hitu od Code Red měla totiž ohromný potenciál pro sdílení. Je to správně namíchaná směs trapnosti, zábavnosti a chytlavosti. Poprvé ji zachytili zdejší fanoušci internetových podivností a memů, kteří ji sdíleli jako věc pro zasmání. Skrze ně se dostala k širšímu publiku a posléze i do mainstreamových médií,“ říká David Šimák, přední český „trendspotter“ ze společnosti Idealisti. „Dumat o kvalitě jejich produkce nemá z tohoto úhlu pohledu příliš smysl,“ dodává.
Kluk, který si nechá na obličej vytetovat obroučky brýlí. Vězňové na Filipínách imitující choreograánie fii Michaela Jacksona, série „Adolf Hitler objevil, že...“ (například že Michael Jackson je mrtvý, Lady Gaga už nemá penis, Němci jezdí japonskými auty a podobně). Čím větší bizar, čím víc „klíčových slov“ v popisku nebo jednoduše čím větší banalitou celá záležitost zavání, tím spíš si běžný uživatel, bezcílně brouzdající internetem, klikne. Před třemi týdny sem pověsil osmnáctiletý Američan Michael své video, kde se rozčiluje nad tím, že je šikanován kvůli zrzavým vlasům. „Zrzouni mají duši!!!“ řval hystericky. Jeho na mobil natočené kratičké video vidělo za necelých čtrnáct dní milion a půl uživatelů, vysloužil si dvacet tisíc komentářů a na čtyři stovky tzv. videoodpovědí. Mezi jinými třeba video o tom, co se stalo, když Adolf Hitler objevil, že zrzci nemají duši. Stejně jako vytřižený dialog z Pádu třetí říše, kam uživatelé šroubují nesmyslné titulky ostošest, se i rozčílený zrzek stal fenoménem.
YouTube většinou nefunguje samo o sobě, a i když se najdou uživatelé, kteří si vystačí s portálem samotným a jeho vlastními doporučeními, nejsnáze se k materiálům tohoto druhu lze dostat přes sociální sítě, které jsou k zabíjení času klikáním stvořené. MySpace v posledních měsících kvůli svému uživatelskému prostředí a estetice trochu upadl, profesionální LinkedIn se stále ještě orientuje hlavně na byznys a Bebo – Blog early, blog often – se u nás zatím příliš nechytl. A Twitter je ve svém minimalismu, dočasnosti a transparentnosti s každým fenoménem rychle hotov. Zůstává Facebook, nejrozšířenější a zatím nejoblíbenější sociálně-komunikační síť. A také ideální prostor pro reklamu a promotion.
Návštěvnický triumf
Dívčí vokální trio LuŠtěLa existuje od roku 2006. Zpívají v něm tři spolužačky ze základky v Ledči nad Sázavou Vanessa Suchecká (13, která vloni na podzim nahradila původní členku Lucku), Štěpánka Vrbová (13) a Larisa Khachatryan (15). Do místní ZUŠky docházejí na hodiny zpěvu, učí se hrát na klavír nebo flétnu, dříve zpívaly v různých dětských souborech. Mají za sebou několik menších vystoupení, veskrze na plesech, zábavách nebo soutěžích, a vyhrály první místo v krajské soutěži Jihlavský slavík 2009. Vloni v létě natočily videoklip k písničce Patnáctiny. Texty píše otec Štěpánky a hudba je většinou vypůjčená z repertoáru slavnějších kolegů, třeba Abby. Holky moc zpívat neumějí, ale výsledek jejich snažení není o nic horší nebo otravnější než Michal David, tradiční středeční karaoke v náhodně vybrané hospodě nebo přitroublý, nicméně o to chytlavější synťákový popík. Ostatně bez playbacku to má dnes nejedna hvězda těžké a LuŠtěLa si zatím všechno dělá v zásadě na koleni. Vlastně se dosud nic zvláštního nedělo, ambiciózních zpěvačekkamarádek lítají po českých základkách stovky, možná tisíce.
Pak ale přišel správný čas a správné místo; tedy dívky alespoň mohou doufat, že místo bylo správné. 15. ledna se se svojí skupinou zaregistrovaly na Facebooku a začala nenápadná a možná i nezištná mediální masírka před jejich prvním velkým vystoupením 23. ledna v Matrixu. Původně to byl pouze gymnaziální ples, kde měly vystupovat, ale byl to právě Facebook, který strhl obrovskou vlnu zájmu a udělal z pátku v žižkovském klubu regulérní koncert. Jistěže první kladné reakce na Facebooku byly jemně ironické, ty, které později explicitně deklarovaly nezávist, trochu závistivé, množství z nich bylo taky zbytečně upřímných. Nicméně na osmnáct set fanoušků, byť je naprostá většina spíš fanoušky recese, za pouhé tři týdny? O tom si můžou i někteří profíci nechat zdát.
Noví Lunetic a Holki
V Matrixu to byl kupodivu návštěvnický triumf. V klubu se tísnilo na sedm set lidí, dvě stovky postávaly venku. Většina z nich se šla pouze pobavit na školní akci, ostatně co s načatým pátečním večerem, ale našlo se i dost lidí, kteří chtěli vidět LuŠtěLu, a další se nechali vtáhnout atmosférou. A i když kromě jména kapely skandovali „dětský porno – legalizace“ nebo „ukaž kozy“, holky se s tím vypořádaly slušně, zážitek z koncertu to nijak neovlivnilo a Vanessa, Štěpánka a Larisa odcházely jako královny středem: „Všechno to bylo jak sen, jak v bláznivém filmu. Dlouho do noci se nám to vše honilo hlavou. Víme dobře, že mnohé byla nadsázka a recese, mnohé dílo Facebooku a YouTube... I kdyby naše ‚sláva‘ zítra pohasla, stálo to za to! Za ty týdny zkoušení, za probdělé noci na internetu, za tu trému.“
„To jediné, co se nedá koupit za peníze ani naplánovat, je autenticita. Když vidíte někoho, jak cosi kutí s vášnivým zaujetím, svět vám připadá jako lepší místo a klidně mu odpustíte spoustu chyb. Takhle se občas objeví fenomén, jako byl třeba chlapík, co natočil bizarní skladbu Stávka dýdžejů. Byla děsná, ale všechny fascinovala. LuŠtěLa je ten stejný případ – amatérismus v tom hezkém slova smyslu,“ říká Jakub Horák z komunikační agentury TBWA. „Jestli by se dala marketingově využít? Ano a hned! Jakékoliv zboží s positioningem ‚nevadí, že nejsem dokonalá, ale jsem to já a to je důležité‘ a cílovou skupinou 12 až 15 let – ideální.“
Pamatujete si Aničku „Dido“ z první série Česko hledá SuperStar? Fenomén „Hvězdných pěchot“ je oblíbená součást každé pěvecké soutěže. Někdo je tak příšerný (což jde obvykle ruku v ruce s vysokým sebevědomím, resp. nízkou mírou sebereflexe), že je to vlastně zábavnější, než kdyby býval uměl zpívat. Ostatně na sdílení pocitu trapnosti je postavena nejedna situační komedie a na podobné fázi fungují i reality show: realita, která předčí i ty nejdivočejší scénáře. Karaoke se umí stát taky slušným peklem, když na to přijde, ale většina lidí se do hospod tohoto typu chodí přece bavit. A baví se výborně. Aničky „Dido“ se svého času chytil například pivovar Bernard a umístil ji na billboardy s heslem „Svět se zbláznil. Držte se...“ Průšvih bude, až LuŠtěLu zaháčkuje velké vydavatelství a pokusí se z ní vycvičit nové Lunetic nebo Holki. Začne mediální teror, ze kterého není úniku. Že to nemá cenu? Víme o nejméně osmnácti stech lidech, kteří by si oficiální debut LuŠtěLy velice rádi a s chutí poslechli. A je úplně jedno, jestli z recese, ze zvědavosti, nebo jen kvůli tomu, jestli se v bookletu trio opravdu obnaží. Svět se zbláznil už dávno! Držte se...
