PRAHA Kvůli hrozící pandemii prasečí chřipky vyklidila infekční klinika pražské Bulovky dvacetilůžkové oddělení. Jestli půjde do tuhého, mají zdejší specialisté na přenosné nemoci i větší možnosti. „Zatím nevíme, co se z toho vyvine. Pokud bude pacientů přibývat, vymezí se k tomu další oddělení a další části nemocnice,“ popisuje primářka infekční kliniky Hana Roháčová. A kdyby bylo nejhůř, čeká v areálu Bulovky záložní podzemní nemocnice. „Je možné ji využít, ale nechci předjímat, jak se vše vyvine,“ říká Roháčová.
Tento podzemní třípatrový bunkr bez oken má vlastní vzduchotechniku, generátor elektrického proudu i zásobování vodou. Vybudován byl už téměř před 50 lety. Mohou tu být umístěni i pacienti s velmi nakažlivými nemocemi. Postele jsou neustále čistě povlečené, vše je v pohotovosti a v takovém stavu, že zdejších 50 lůžek mohou zaplnit pacienti během pár hodin.
Bulovka je nemocnicí, do které by dnes měli být převáženi všichni pacienti s podezřením na prasečí chřipku. Kdyby skutečně přišla epidemie, bude podle hlavního hygienika Michaela Víta pro nemocné připraveno také vojenské zdravotnické zařízení v Těchoníně ve východních Čechách.
„Kdyby vznikla rozsáhlá epidemie, nebyli by samozřejmě přijímáni do nemocnice všichni nakažení pacienti. Podobně jako v období chřipky jen ti, kteří mají komplikace,“ říká Roháčová.
Podle pandemického plánu se předpokládá, že během hlavní vlny případné chřipkové pandemie u nás onemocní přibližně 30 procent populace, tedy více než tři miliony lidí. Polovina z nich by podle odhadů navštívila lékaře a jedno procento muselo do nemocnice. To představuje zhruba 30 tisíc lidí.
Podle přednostky infekční kliniky na Bulovce Vilmy Marešové není důvod se obávat, že by zdravotníci u nás případnou pandemii nezvládali. „Netvrdím, že se neobávám pandemie. Nebude ale ani první, ani poslední,“ říká Marešová. Má totiž z Bulovky zkušenosti už s pandemií hongkongské chřipky, která zuřila v letech 1968 a 1969. „Před 40 lety jsme to také zvládli. Na infekční klinice jsme přijímali denně 50 lidí s chřipkou. Skoro žádné jiné pacienty jsme nepřijímali. A dnes jsme navíc lépe vybaveni než tenkrát,“ vzpomíná Marešová.
Předchozí pandemie není jediný podobný příklad. Marešová připomíná také zvládnutý nedávný nápor žloutenky, který hlavně v Praze dosáhl velké intenzity. „Když byly virové hepatitidy, pomohlo nám s počtem potřebných lůžek plicní oddělení. Podle toho, jak to vypadá, zatím to, co máme připraveno, dostačuje,“ ujišťuje Marešová.
