První se nad severovýchodním obzorem objevuje Mars, v současnosti zářící v souhvězdí Blíženci. Sice vychází již před 20. hodinou středoevropského času, nejlépe je ale viditelný až po půlnoci, kdy se ocitne vysoko nad jižním obzorem. Namíříme-li na Mars větší dalekohled, zahlédneme nejen kotouček planety, ale také polární čepičku a drobné, tmavé skvrnky přímo na jejím povrchu.
Kolem půlnoci se na noční obloze objevuje Saturn. V současnosti se promítá do souhvězdí Lev, a i když není tak jasný jako Mars, už i v malém dalekohledu nabídne k obdivu ladné prstence a měsíc Titan. Planeta Venuše je nyní v souhvězdí Panna a po Slunci a Měsíci představuje nejnápadnější těleso sluneční soustavy zdobící pozemské nebe. S jejím rozpoznáním tudíž nebudou žádné problémy - Venuše je jednoduše „ta nejjasnější stálice“, která je nad ránem pozorovatelná nad jihovýchodním obzorem. V první polovině listopadu máme nakonec velikou šanci zahlédnout i Merkur. Ten bude již za svítání nad jihovýchodním obzorem, nejméně hodinu před východem Slunce.
Oranžová hvězda
Při hledání všech planet pomůže Měsíc, který každý den na nebi urazí přibližně 15 stupňů. Pokaždé se tudíž promítá mezi jiné hvězdy a planety. V noci ze 3. na 4. listopadu se ocitne těsně u Saturnu. O den později jej najdeme u Venuše a v ranních hodinách 8. listopadu navštíví Merkur. Poté zmizí v záři Slunce, aby se v noci z 26. na 27. listopadu těsně přiblížil k Marsu. Nad ránem bude obě tělesa dělit pouze jeden úhlový stupeň - tedy dva průměry měsíčního kotouče.
Pokud se ten den podíváme malým dalekohledem, třeba divadelním kukátkem, na seskupení Marsu a Měsíce, můžeme poblíž zahlédnout i jinak zcela anonymní hvězdu „Mebsuta“, v odborné literatuře nazývanou též epsilon Geminorum. Podobně jako Mars určitě zaujme naoranžovělým odstínem.
Poněkud krkolomné jméno Mebsuta pochází z arabštiny, zřejmě zkrácením popisu „dhira al-asad al-mabsuta“, v překladu „Lví napřažená tlapa“. V dávné minulosti se totiž „obrazec“ Lva na obloze volně rozkládal od dnešního souhvězdí Panny až do Blíženců. Ostatně blízká zeta Geminorum se dodnes označuje „Mekbuda“, což původně znamenalo „Lví zkřížená tlapa“.
Epsilon Geminorum se nachází poblíž ekliptiky. Proto ji čas od času může zakrýt Měsíc, a dokonce i některé planety sluneční soustavy. V případě Měsíce začne několik let dlouhá série zákrytů již počátkem příštího roku.
O autorovi| JIŘÍ DUŠEK, Autor je astronomem ve Hvězdárně a planetáriu M. Koperníka v Brně
