PRAHA Někdo řekne, že to, co si usmyslela, je čiré bláznovství. Jenže Michaela Rejzková (21) se do trenéra chorvatské fotbalové reprezentace Slavena Biliče nejen zamilovala, ale za dva a půl roku se naučila chorvatsky. Sepsala stostránkový fiktivní příběh o fotbale i jejich vztahu, na své náklady jej v Záhřebu před desítkou dní nechala vytisknout a knihu s názvem Česká Chorvatka (Češka Hrvatica) Biličovi předala.
* LN Jak došlo k předání vaší prvotiny trenéru Biličovi?
Zajela jsem na pár dní za kamarádkou do maďarské Pécse a odtud si na dva dny odskočila do Záhřebu. Tam se minulý týden hrála kvalifikace o Euro Chorvatsko-Malta a na čtvrteční pozápasové tiskovce jsme se díky mým chorvatským přátelům na pár minut sešli. V hotelu Sheraton.
* LN Můžete setkání přiblížit?
Jaké může být setkání s idolem, kvůli kterému se naučíte chorvatsky? Řekla jsem mu dobrý den, pane Biliči, já jsem Michaela Rejzková z České republiky... A on na to: Ááá, ty jsi ta Míša! Už o mně věděl od tiskového mluvčího reprezentace, kamarádi se činili. Podal mi ruku. A pak mě políbil na obě tváře! Potom jsem se nechtěla mýt, ruku ani tváře, myslela jsem, že se zblázním. (úsměv)
* LN Takže splnil vaše představy?
Beze zbytku! Podíval se na mě těma krásnýma zelenýma očima, a když se usmál... Už dlouho taky vím, že má úsměv jako žralok, když vidí kořist, a i to je pravda. Otevřel knížku a spatřil věnování: Pro Slavena Biliče, který má úsměv jako žralok a kouzelné oči. A Aljoša Asanovič, taky bývalý reprezentant, mu četl přes rameno a povídá: No jo, Slavene, ty máš fakt úsměv jako žralok!
* LN Jak se vlastně zrodil váš vztah k trenéru Biličovi?
Napřed jsem fandila Německu. Na Euru 2008 hráli Němci s Chorvaty, doma v Neštěmicích jsem se u televize oblíkla do červené, černé a žluté, na tvářích jsem měla německé vlaječky.
* LN Proč jste fandila zrovna Německu?
Začalo to v osmičce kvůli Rammsteinům a trvalo to až do třeťáku střední sociálně právní školy. A na Euru se do toho vložilo Chorvatsko, vlastně Slaven Bilič. Loni jsem kvůli tomu málem neodmaturovala, tak moc jsem se soustředila na Chorvatsko. A na chorvatštinu.
* LN Chorvatsko se do toho vložilo při zmíněném zápase s Němci?
Přesně. Zlobilo mě, že Chorvati dali dva góly, a Němci jen jeden. Po utkání mluvili trenéři, napřed Joachim Löw, po něm Slaven Bilič. A bylo vymalováno! Uhranuly mě jeho oči. Začala jsem na něj myslet a pídit se po informacích. A psát. Už to trvá dva roky a pět měsíců.
* LN Vaše kniha je fikce, s Biličem jste se v ní seznámili tak, že jste do sebe během Eura vrazili na ulici ve Vídni...
Vídeň jsem poznala o dva roky dřív, když jsme se sestrou vyhrály soutěž Tak neváhej a toč. Sestra byla v Chicagu kvůli angličtině, já dva týdny ve Vídni kvůli němčině. Proto jsem uměla Vídeň popsat. Ale že jsem vrazila do Slavena Biliče, to samozřejmě není pravda. Mám totiž strašně bujnou fantazii. Knížka je fantazie, pokud jde o náš vztah, ale víc pravda, pokud jde o fotbal. Kvůli tomu jsem v neštěmickém klubu chodila trénovat se staršími žáky. Bez jakýchkoli úlev, dělala jsem s klukama i sklapovačky! (smích)
* LN Na filozofii v Ústí nad Labem jste loni začala studovat germanistiku. Jak pokračujete?
Nepokračuju. Kvůli Chorvatsku mě germanistika přestala přitahovat. Teď chci studovat kroatistiku, nejraději v Záhřebu. Když mě podpoří rodiče... Je třeba se v té kultuře pohybovat, aby člověk pochopil všechno.
* LN V knize jsou jisté až intimní pasáže. Neměla jste obavy, že se vašemu idolu nebudou líbit?
Jen trošku. Ale taky vím, že Slaven je otevřený člověk, chápe vtip nebo nadsázku. On není kámen.
* LN V knize hrajete fotbal, probojovala jste se až do chorvatské reprezentace, na mistrovství světa v Jižní Africe jste dokonce dala vítězný gól Italům...
A nahrál mi Luka Modrič! Ideálně, stačilo jen nastavit nohu. Chorvati na šampionát nepostoupili, tak jsem to takhle napravila. (úsměv)
* LNV první části knihy ještě fandíte Němcům, v jejichž šatně jste kvůli podpisům na tričko zůstala v podprsence, načež hráči pozorovali vaše ňadra. Je to napsané decentně, ale přesto - nestyděla jste se?
Vůbec ne. Jsem veselá, free, nebojím se. Jdu do všeho po hlavě.
* LNV záhřebském tisku vyšla o vašem setkání se Slavenem Biličem zpráva, podle níž jste tak splnila vaši životní misi. Cítíte to tak?
Kdepak, cítím, že ještě něco bude. Chci, abychom spolu šli na kávu, abychom měli čas si chvíli povídat. Třeba při přípravě ChorvatskoČesko 9. února v Pule. A taky chci tu knihu vydat - v Chorvatsku i v Česku. Tamní kamarádi říkají, že je to něco úplně nového, že by se to mohlo stát bestsellerem.
* LN A nebojíte se, že svým vztahem k chorvatskému trenérovi můžete odradit zájemce kolem vás?
Ne ne, hledám si svoje. Vím, že Slaven Bilič je jenom příběh. Ale ten kluk by měl mít zelené oči. Ať je hodný, zábavný, může ho zajímat fotbal, abychom se měli o čem bavit. Slavena jsem milovala naplno zhruba rok, vím, že má svůj život. A ať ten kluk má rád cizí země.
* LN Třeba Chorvatsko?
Třeba! (smích) Já tam teď byla potřetí v životě a v Záhřebu poprvé. Ale stálo to za to.
