SAMIZDAT
Při setkáních v posledních týdnech téměř vždy padne otázka, ne-li rovnou výtka: Proč nemá opozice politický program?
Je požadavek demokracie nedostatečný v zemi, kde je demokracie po desetiletí omezována a potlačována? Dokumenty Charty 77, manifest Hnutí za občanskou svobodu, program Obrody, Demokratické iniciativy a dalších skupin i mnohá individuální vystoupení, například Havlova či Kusého, nejen analyzují různé aspekty krize, ale často formulují politické požadavky. Například manifest Několik vět, podepsaný už více než třiceti tisíci signatářů, žádá „změnu společenského klimatu v naší zemi, do kterého se musí vrátit duch svobody, důvěry, tolerance a plurality“.
Chtějí snad lidé vědět, jak by opozice řešila úpadek hospodářství, sociální otázky atd.? Neuspokojují je programové manifesty proto, že v nich nenalézají ani požadovanou různost, ani konkrétní představy o budoucnosti?
Opozice, máme-li tak nazvat souhrn nezávislých skupin a občanů, sdružujících se kolem petic a manifestů, není ani v rozkládajícím se systému „opozicí Jejího Veličenstva“. Její složky nejsou a nebudou schopny navrhovat konkrétní řešení mnohých státních problémů, dokud se nebudou moci zúčastnit jejich posuzování a řešení. Politika se nevytváří v utopických vizích. Jen v každodenní činnosti můžou politik či strana prokazovat, jak chápou a umí vnášet do života společnosti principy, které hlásají. Demokracie, pluralita, svoboda, tím méně tržní hospodářství nebo sociální spravedlnost se neprosazují programy, ale prací.
Charakter opozice a její programové manifesty proto odrážejí skutečnost, že v Československu dosud nebyla obnovena politika. Obnova politiky je konkrétní politický požadavek, společný všem, kteří chtějí vyvést zemi z krize. Znamená to vytvořit systém, v němž se každý občan bude moci podílet na správě obce; například i tím, že bude mít právo ucházet se ve svobodných volbách o veřejné funkce. Dnes už zjevným předpokladem takového vývoje je odchod lidí, kteří odmítají vyvodit závěr ze ztroskotání své mocenské správy. Přijali moc z rukou brežněvovské reakce s plným vědomím, že normalizace povede jednu z nejvyspělejších zemí mezi země zaostalé a rozvojové.
Demokracie je třeba dosáhnout nenásilně. Je tedy třeba usednout ke kulatému či jinému stolu, abychom společně odklidili mrtvolu stalinského systému, zrušili mocenský monopol skupin, maskujících se tezí o vedoucí úloze komunistické strany, a zrovnoprávnili všechny občany před zákonem. To je výzva pro ty, kteří si třeba nepřejí, aby je Jakeš a s ním „spříznění volbou“ strhli až na dno.
