RUDOLSTADT Tématy letošního ročníku TFF Rudolstadt byly hudba Izraele, rámové bubny, rock’n’roll jakožto tanec a spolková země Sasko. Jak už to zde bývá, z desítek ostatních programových bodů se nakonec vyloupne jako aktuální něco zcela jiného: letos například ambiciózní projekt Simona Emmersona, Elizy Carthy, jejího otce Martina Carthyho, písničkáře Chrise Wooda a dalších, spojující letité folkové tradice s – také již ne nejmladším – konceptem world music, nebo další ze jmen, naplánovaných jako půlnoční vyvrcholení programu, americký folkař Bonnie „Prince“ Billy (Will Oldham).
Takovéto novinky pak bohužel trochu zastíní nejen zeširoka koncipovaná festivalová témata, například pásmo saského folkloru, s lužickými dudáky Sprjewjan, lidovým loutkářem a písničkami z německé strany Krušných hor, ale i mnohem nenápadnější programové položky, jako například kapelu Öves, hrající tradiční hudbu maďarské menšiny v Rumunsku, ukrajinský sbor Drevo, mariachi skupinu Flores Mexicanas nebo srbské Serboplov se směsí bělehradské salonní a lidové instrumentální hudby.
Tradiční hudba v dimenzích Woodstocku Jakýsi rudolstadtský mainstream tvoří standardní world music: Etran Finatawa z Nigeru nejsou zdaleka prvními Afričany s elektrickými kytarami a Madagascar All Stars už nikoho nepřekvapí ani folkařskou foukací harmonikou, ani banjovými vyhrávkami na bambusovou citeru valiha. Možná až zarazí, jak snadno se taková hudba poslouchá, ovšem s ohledem na to, kolik zřetelných afroamerických elementů obsahuje, se není čemu divit – chvílemi zní Madagaskar docela jako Hanspaulka.
Vedle čistě žánrové šíře dokáže festival udržet široké rozpětí od jmen typu Billyho Bragga, přes vysloveně koncertní soubory, až po čistý folklor. To vše s vědomím předem očekávatelných rizik, vyplývajících z problematičnosti hvězd přitahujících na festivaly svoje vlastní publikum, akademičnosti, která v atmosféře festivalu může vyznít ještě o něco nepatřičněji, či z neodpovídajícího měřítka, v němž je tradiční hudba náhle prezentována v poněkud woodstockých dimenzích.
Díky skvělé dramaturgii ale můžete zaostřit podle vlastního uvážení: diskusní setkání s hvězdami (obvykle beztak vyústí v improvizovaný, často navíc unplugged koncert) nebo dílny, kde zejména taneční muzika náhle zní podstatně smysluplněji než na scéně.
O tradičně znějících kapelách typu anglických Climax Ceilidh Band nebo pensylvánských Barnstormers to platí stoprocentně, ale svým způsobem to zafungovalo i v případě rock’n’rollového pásma.
Festival a jeho paraziti Patrně ekonomické důvody vedly k rozšíření scén pouliční hudby, tedy otevřených scén pro méně profesionální záležitosti. Skutečnost, že hlavní program ve srovnání s předešlými ročníky poněkud řídne, je spíše pozitivní – dříve zde návštěvník mnohem více věcí nestihl, než stačil alespoň zčásti zachytit.
Možná nepatrně ubylo i diváků jednotlivých scén, nicméně návštěvníků festivalu, zdá se, rok od roku přibývá. Díky takzvanému Kinderfestu se sem totiž sjíždějí davy s evidentně jen okrajovým zájmem o samotnou muziku.
Hippiesovská infantilita si rozumí s enderáckým nevkusem skvěle: odpudiví cirkusoví šašci, punkoví kverulanti, orientální nevkus všeho druhu, to vše na festivalu parazituje tím nejhorším způsobem. Chmurnost tohoto veselí nezachrání ani rumunští Fanfare Ciocarlia, jakkoliv skvělí.
Do budoucna si tedy lze přát méně návštěvníků, a o to více posluchačů. Dlužno říci, že touto rozbředlostí trpí i leckterý z českých festivalů – budiž jim Tanz&Folk Fest výstražným příkladem. Rudolstadt je historické město s mimořádnou atmosférou a každoroční víkendové naplnění dvorků, náměstí, zámeckých teras a parků hudbou doslova z celého světa je do té míry dokonalé, že cokoliv dalšího je vždy už jen ke škodě věci.
A jestliže z uličky vždycky vyhrazené prodejcům tradičních nástrojů a hudebnin zmizí ten nejzajímavější a místo něj se zde objeví svérázová řemesla, je to zdánlivě maličkost – vývoj festivalu ale charakterizuje dokonale.
***
Na co jet příští rok do Rudolstadtu TFF Rudolstadt je největší festival v Německu zaměřený na tradiční hudbu v širokém smyslu slova. Koná se vždy první víkend v červenci (v roce 2009 to vychází na 3. – 5. 7.). Podevatenácté se na více než dvaceti pódiích rozezní hudba z celého světa. Hlavním tématem bude Rusko, „magický nástroj“ loutna a regiony Niedersachsen a Bremen. Taneční část se zaměří na mužské namlouvací tance. Opět bude předána cena Ruth pro nejlepší německé hudebníky. Letos ji získal projekt zpěvačky Bobo.
