Lidem se tak možná nemusí zdát, ale evropské zimy jsou i přes změnu klimatu velmi tuhé. U řady druhů zvířat, především těch menších, během zimních měsíců pravidelně uhyne tak velká část populace, že pro to v lidském společenství kromě nejhoršího válečného běsnění nemáme srovnání.
Proto právě nejnepříznivější měsíce roku do nejvyšší míry prověří schopnosti inovace jednotlivých jedinců i celých populací. (Pro lidské inovace to tak úplně neplatí. V zamrzlé tundře se sice musíte ohánět, ale málo platné, auto se jen z ledu vyrobit nedá.) Jednu takovou velmi překvapivou – a velmi „nelidskou“ – novinku odhalili vědci u sýkor koňader z pohoří Bükk, které leží na severu Maďarska.
Tito pěvci se v dobách nedostatku potravy pouští do netopýrů, zjistil maďarský rodák Péter Estók, který působí v německém Institutu Maxe Plancka, spolu s kolegy. Ve studii zveřejněné v časopise Biology Letters vědci popisují celkem 18 případů, kdy sýkory koňadry napadly jedince z kolonie netopýrů hvízdavých, kteří přes zimu „spali“ (hibernovali) v jedné menší jeskyni v pohoří Bükk.
Nerovný boj Netopýr hvízdavý je naším nejmenším druhem netopýra: váží mezi 3,5 až 6,5 gramu. Sýkory koňadry jsou přibližně čtyřikrát těžší než průměrný netopýr a váží kolem 20 gramů. Koňadra je největší a nejtěžší evropská sýkora.
Za běžných okolností se živí především hmyzem. olejnatými semeny a nejrůznějšími plody. V Maďarsku – přesněji alespoň v jedné jeho části – ovšem sýkory podle vědců aktivně loví netopýry. Ne, že by je chytaly za letu, pronikají za nimi do skalních puklin, ve kterých létající savci ospale tráví zimu.
V tu chvíli představují netopýři velmi snadnou kořist. Jejich tělesné pochody jsou výrazně zpomalené a teplota jejich těl je jenom o stupeň vyšší než teplota okolí. Z mátožného stavu se navíc probírají jenom pomalu.
Evoluce zatím sýkory nevybavila zuby a drápy, a tak netopýry před tím, než je začnou požírat, nezabijí. Zvířata zemřou na zranění, která jim ptáci způsobí při krmení.
Zraněných netopýrů a podezřelých sýkor v jejich blízkosti si vědci v dané maďarské jeskyni všimli už před 10 lety. Nemohli si ale být jisti, zda se ptáci jen nekrmí na zraněných či uhynulých zvířatech.
Teď se ale zdá, že jde o „potravní inovaci“, která se u maďarských sýkor pevně uchytila. Pravděpodobnost, že se sýkora koňadra dožije alespoň osmi let života, je 0,1 procenta. Většina ptáků tedy umírá už po několika sezonách. Rozhodně tak nejde o řádění stále stejných „individuí“, ale kulturní – v jedné generací objevený a dalším předaný – výdobytek.
Navíc byla podobná pozorování (také jen náhodná) hlášena v posledních letech i z Polska a Švédska. Vědci mohou jen spekulovat, zda jde o nezávislý vynález nebo pomalé šíření originální myšlenky – která samozřejmě nemusela vzniknout v Maďarsku, jenom tam byla poprvé pozorována.
Že půjde o nedávnou inovaci (i když patrně starší než 10 let), naznačuje i fakt, že netopýři svým lovcům nevědomky nahrávají. Z hibernace se čas od času budí a při tom vydávají charakteristický zvuk. Ten patrně odrazuje dravce, kteří na probuzené netopýry mohou čekat. Na sýkory má ovšem zvuk opačný účinek.
Když vědci sýkorám přehráli zvuky probouzejícího se netopýra, ptáci skryté reproduktory aktivně vyhledávali. Pokud budou pro netopýry sýkory velkou hrozbu, přírodní výběr je tomuto zvyku patrně časem odnaučí.
Netopýr až na konci menu Sýkory jsou svým inovativním jídelníčkem proslavené. V 50. letech udivily všechny biology i laiky sýkorky modřinky, které se naučily vyzobávat uzávěry anglických lahví s mlékem. Mlékaři je nechávali ráno před dveřmi zákazníků a sýkory lidské nepozornosti dokonale využily. Nápad anonymního ptačího „vynálezce“ se mezi ostrovní populací tohoto druhu rozšířil přímo bleskovou rychlostí.
Jak to bude s „netopýry po maďarsku“ není jasné. Pro netopýry hvízdavé by objevení nového dravce mohlo být poměrně vážnou ranou. Zatím se však pohybujeme jen na půdě spekulací. Až další pozorování (která na sebe u tak překvapivé zprávy patrně nedají dlouho čekat) ukážou, jaký vztah mají k netopýrům sýkory jinde v Evropě.
Zdá se ovšem, že na rozdíl od mléka by malé létající savce z jídelníčku ochotně vypustily. Když Péter Estók s kolegy začaly koňadry v okolí jeskyně dokrmovat směsí semen, počet ptačích útoků na netopýry velmi výrazně a rychle klesl. Sýkory ponechané jen samy sobě zaútočily 17krát za 10 dní. Při dokrmování to bylo jenom jednou za 12 dní.
V populaci sýkor u lidských sídel lov netopýrů patrně velkou oblibu nezíská. Mají nedostatek hibernující kořisti a díky blízkosti lidí také často dostatek jiného jídla. Ale i přesto, pokud chcete mít jistotu – nebo pomoci sýkorám i netopýrům „jednou ranou“ – doplňujte pravidelně krmítko.
lidovky.cz
Co dokáží sýkory, můžete vidět na www.lidovky.cz/veda
