Myslete si o naší „justiční mafii“, co chcete. Že klika právníků prostituuje nezávislost orgánů činných v trestním řízení na objednávku vlády. Anebo že arogantní, ambiciózní soudce zavléká do justice politiku. Ale musíte přiznat jedno: neprůstřelnou vestu na sobě v soudní síni při projednávání této kauzy nikdo mít nemusel.
Na rozdíl od Bohumíra Ďurička při projednávání jeho případu.
Stínová ministryně spravedlnosti Marie Benešová dobře věděla, proč si vypůjčila to italské slovo. Vyvolává představu nezákonného spolčení, které se zmocňuje státu a jde přes mrtvoly. A proti takové hrozbě a proti vládě, která ji kryje, jsou přece všechny odsudky oprávněné a všechny kroky dovolené.
Jakožto případ zasahování do chodu spravedlnosti je průběh „očišťování Čunka“ silná káva.
Jako případ boje s mafií ovšem pokulhává. Píší o něm otevřeně noviny, profesní organizace se scházejí a formulují nezávislá stanoviska, šikanovaní státní zástupci se soudí anebo jsou vraceni do funkcí. To není scénář, na který by Coppola nalákal Marlona Branda.
Pokračování na straně 12
Dokončení ze strany 1
Nesnesitelná lehkost, s níž zejména sociálnědemokratičtí politici mluví o mafiích s přívlastkem, není novinkou. Boj s „ekonomickými mafiemi“ (či akce Čisté ruce, rovněž jméno půjčené z Itálie) byl vedle „spálené země“ tím heslem, které vyneslo Miloše Zemana k moci. Faktické výsledky byly ubohé: jedno obvinění ministra privatizace Tomáše Ježka z pletich při privatizaci Čokoládoven, za něž nakonec Ježkovi soud přiřkl omluvu. Do svého hesla se ale Zeman zamiloval tak, že třeba po návštěvě Itálie prohlásil, že se s tamním premiérem d’Alemou radil o boji s ekonomickými mafiemi, s nimiž mají Italové jak známo velké zkušenosti. Bylo to bizarní - nestačí snad Italům zkušenosti s mafiemi bez přívlastků?
Ironií osudu v téže době Zemanova pravá ruka Miroslav Šlouf hovořil pravidelně s lidmi, kteří mají v českých poměrech nejblíž k označení mafiánů, a otvíral jim dveře úřadu vlády. Někteří z nich jsou mrtví, jiní si navzájem unášejí příbuzné a skrývají se v cizině. Jak jim říkat? Za obyčejné podnikatele je při nejlepší vůli vydávat nelze. Můžete zapřít nos mezi očima, ale ne kulku mezi žebry. Zeman se vytrvale tváří, že nechápe, co je na Šloufových kontaktech pozoruhodného. Ale lze počítat s tím, že nadcházející odtajnění spisu Krakatice nám fakta připomene způsobem, který učiní definitivní konec Jezevcovým politickým ambicím. Jinak by se Lidový dům o ustavení poslanecké komise k vyšetření tohoto spisu jistě tolik nesnažil.
Jiří Paroubek si musí být jistý, že v Krakatici se nemá čeho bát, že bahno z ní vyhřezne na Mlhovinu (Zemana), Vodníka (Šloufa), Téčko a Íčko. Znervózňuje ho něco jiného, soud s Bohumírem Ďuričkem. Pro jistotu preventivně zaútočil: jeho spolupracovník Petr Dimun včera rozeslal redakcím dopis, který bychom, kdybychom si chtěli osvojit hysterické vyjadřování politiků, označili za výhružný. Důrazně v něm média varuje před „neadekvátním navozováním dojmu o spojení Jiřího Paroubka s tímto trestným činem“. Jenže Paroubkovi podíl na vraždě nikdo nepodsouvá. Co naopak předseda ČSSD nemůže popřít, je, že aktéři byli jeho dlouholetí přátelé. Jak tyto lidi, kteří chodí na autogramiády s nabitými pistolemi, baví se trumfováním, kdo má v kapse víc milionů, a k soudu je vozí obrněným autem, správně nazývat? Podnikatelé? To, že jsou dobře známí specializovaným policejním složkám, nic neznamená, protože jim policie žádnou trestnou činnost nedokázala. Že Kočkovi podnikali společně s Andrejem Korpljakovem, řečeným Jednooký Andrej a Kyklop, před nímž v roce 2003 varovala BIS, taky nic neznamená. Jako na člověka, který je pouze obžalován z vydírání, je na něj třeba hledět jako na nevinného. Takže co se týče Jiřího Paroubka, Václav Kočka starší zůstává zasloužilým organizátorem lidové zábavy a lokálním funkcionářem ČSSD.
Jenže proč je mafie tak obávaná a dráždivá zároveň? No přece proto, že jí policie zpravidla nikdy nic nedokáže. Takže o mafiích raději nemluvme. Ale v tom případě ani o mafiích justičních nebo ekonomických.
***
Zemanova pravá ruka Miroslav Šlouf hovořil pravidelně s lidmi, kteří mají v českých poměrech nejblíž k označení mafiánů
Paroubkovi podíl na vraždě nikdo nepodsouvá. Co naopak předseda ČSSD nemůže popřít, je, že aktéři byli jeho dlouholetí přátelé.
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
O autorovi| Martin Weiss, komentátor LN
