PROFIL VÍTĚZE
Když se mediální magnát Silvio Berlusconi stal v roce 1994 poprvé italským premiérem, Bill Clinton právě složil svou prezidentskou přísahu a Tony Blair byl zvolen šéfem britské opozice. Ačkoli jsou Clinton (o něco málo) a Blair (o dost) mladší, oba už si užívají politického „důchodu“. Berlusconi se ale ve svých 71 letech vrací ke kormidlu italské politiky a slibuje, že se svou novou stranou opět Itálii „pozvedne“.
Jeho politická minulost však nesvědčí o tom, že by blaho Itálie leželo Berlusconimu na srdci více než jeho vlastní, jeho návrat tak nevěstí pro Italy lepší časy.
Po vyhraných volbách v roce 1994 se „Il Cavaliere“ (= rytíř, jak mu říkají příznivci) spojil s Ligou severu a nacionalistickou Národní aliancí. Jejich vláda ale trvala jen sedm měsíců. V předčasných volbách vyhrál Romano Prodi. Berlusconi se však vrátil v roce 2001 – se stejnými spojenci. Tentokrát, navzdory koaličním neshodám, jeho vláda vydržela celé pětileté funkční období – jako první ze šedesátky poválečných vlád. Zreformovala justiční a vzdělávací systém, zvýšila penze a snížila daně. Ekonomický růst se ale zastavil, rostla inflace a státní dluh. Berlusconiho příznivci však našli viníka – útoky z 11. září 2001, zavedení eura a další faktory, které prý nemohla vláda ovlivnit. Kritici upozorňují na to, že kabinet špatně řídil veřejné rozpočty a že Berlusconi v době své vlády pomáhal hlavně sám sobě.
Berlusconi v Itálii ovládá polovinu televizního trhu a pod kontrolou má více než polovinu televizní reklamy, největší vydavatelskou společnost a nejprodávanější italský zpravodajský týdeník Panorama. Jeho bratr Paolo navíc vlastní největší pravicový deník Il Giornale. Už od roku 1986 patří Berlusconimu i fotbalový klub AC Milan. V souvislosti se svým finančním gigantem Fininvest už čelil 11 obviněním, mimo jiné z křivého svědectví či krácení daní. Jako premiér ve svůj vlastní prospěch prosadil takové změny zákonů, že se z většiny obvinění zatím vyvlékl. V průběhu letošní kampaně navíc navrhl, že všichni vyšetřovatelé a soudci by měli podstupovat testy na prověření duševního zdraví.
Obrana Mussoliniho Ani Berlusconiho chování, nemístné a často machistické vtípky, které navenek spíše škodily image Itálie, jeho příznivce neodradily. Prohlásil, že západní civilizace je nadřazená islámu, německého europoslance přirovnal ke „kápovi“ z koncentračního tábora a Mussoliniho označil za „vlídného diktátora, který oponenty posílal do prázdninových táborů“. V poslední době své výroky přece jen zmírnil.
U italských voličů Berlusconi zabodoval například tím, že se postavil proti prodeji leteckého přepravce Alitalia. Před volbami sliboval, že pokud mu to dovolí dostatečná většina v Senátu, zahájí účinné, ale „bolestivé reformy“. Hodlá snížit veřejný dluh, daně a liberalizovat veřejný sektor.
