Komisař Maigret, jehož stvořil Georges Simenon, je stále na stopě. Tu jeho případy můžeme sledovat v televizi, tu vyjde rozhlasová dramatizace s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli a také nemine rok, aby některý z jeho případů nevyšel v českém překladu.
Irský prozaik John Banville, z jehož díla můžeme v češtině číst Knihu doličnou a Moře, se nyní dal rovněž na psaní detektivek, a to pod pseudonymem Benjamin Black. Jedna z nich - s titulem Kdo je bez viny - vyjde česky již letos. Nedávno se John Banville v rozhovoru pro kulturní týdeník A2 také vyznal z obdivu právě k některým dílům Georgese Simenona: „Jeho knihy člověku nezmění život, ale zároveň nejde o lehké čtení. Například Špinavý sníh, Muž, který pozoroval noční vlaky či Zmizení pana Mondea jsou podle mne mistrovská díla dvacátého století.“
A dodává: „Psal složité, depresivní, poctivé knihy, jeho schopnost načrtnout scénu je úchvatná. Myslím, že je skutečně největší existencialistický spisovatel, i když termín existencialismus je dnes trochu zastaralý. Myslím, že je bližší Dostojevskému než Sartrovi nebo Camusovi.“
Předloni v českém překladu vyšla rovněž kniha barcelonského autora Enriqua Vily-Matase Bartleby & spol. o tzv. autorech negace, tedy těch, kteří třeba ani nikdy nic nenapsali či nevydali. Georges Simenon je proto odstrašujícím případem: „Mezi antibartlebyovskými spisovateli vyniká zvláštním světlem nesmyslná energie Georgese Simenona, nejplodnějšího francouzsky píšícího autora všech dob. Od roku 1919 do roku 1980 vydal 190 románů pod různými pseudonymy, 193 pod vlastním jménem, 25 autobiografických děl a víc než tisícovku povídek, když nepočítám novinové články a velké množství nevydaných svazků diktátů a rukopisů. V roce 1929 jeho antibartlebyovské chování hraničí s provokací: má na kontě 41 románů.“
O nejslavnější postavě Georgese Simenona napsal taktéž John Fowles v knize Aristos, která právě vyšla česky: „Umění jednotlivec využívá jako prostředek, jímž ventiluje svou zášť vyvolanou společenskými nedostatky. A tak je tomu i s milostným poměrem. Je to den, který jsme strávili za školou, poněvadž v ní vládne nesnesitelná nuda a chlad. Na této představě je založeno veškeré současné populární umění. Jen si poslechni texty pop-music. Jen porovnej sexualitu Jamese Bonda se sexualitou postav, jakými byli komisař Maigret či Sherlock Holmes.“ Tolik otázek kolem Maigreta a jeho autora... Je na čase začít s pátráním.
O autorovi| Ondřej Horák, redaktor LN
