Studie o magnetickém smyslu lišek, o níž jsme na této stránce nedávno informovali, vzbudila velkou pozornost odborníků i laiků. Nyní přinášíme kritický ohlas spolu s vyjádřením autorů výzkumu.
V příloze Orientace – Věda Lidových novin ze dne 15. ledna jsme se v článku „Nejlépe se loví k severu“ pod obrázkem vysokého skoku lišky dočetli o novém překvapivém objevu skupiny českých a německých vědců, vedené prof. H. Burdou z univerzity v Duisburgu Essenu. Lišky jsou podle jejich výzkumu vybaveny magnetickým smyslem, který jim umožňuje přesně změřit vzdálenost kořisti, a podstatně tak zvýšit úspěch lovu.
Práce má značný ohlas jak v našem, tak i v zahraničním tisku, podobně jako předchozí studie této skupiny autorů o magnetickém smyslu krav. Ty se totiž při pastvě mají orientovat převážně do severojižního směru. V následující práci pak autoři popisovali, že se tato schopnost ztrácí pod vedením vysokého elektrického napětí. Výsledky jejich výzkumu jsou dnes přijímány jako fakt a ve všech současných vědeckých publikacích i na všech webových stránkách týkajících se vnímání magnetického pole jsou citovány na prvních místech. Není divu, protože mají-li krávy a lišky magnetický smysl, lze ho předpokládat i u ostatních savců včetně člověka. A má-li tento nově objevený smysl nějaký význam pro život živočicha, pak jeho porušení magnetickým polem by se mohlo negativně projevit i na zdraví člověka.
Jenže základním pravidlem vědy je, že před prohlášením nějakého výsledku za správný je nutno výzkum zopakovat. Čím významnější je výsledek, tím přesvědčivější musí být důkazy. Že jsou to výsledky významné, o tom není pochyb, právě tak ale není pochyb o tom, že jsou jen těžko srozumitelné a uvěřitelné. Jaký smysl by mělo natočení krav do směru magnetických siločar? A proč by liška skákala v 70 procentech případů od jihozápadu k severovýchodu, jak autoři tvrdí? Tyto otázky přímo křičí po zopakování studií.
Naštěstí je to nesmírně jednoduché: krávy jsou viditelné na družicových snímcích v programu Google Earth, který je přístupný každému. Před dvěma léty jsme se proto se skupinou spoluautorů rozhodli studii zopakovat. Zhodnotili jsme více evropských stád s více kravami než výše uvedení autoři. Hodnotili jsme je opakovaně a přesnou statistikou. Výsledek nás nepřekvapil: krávy jsou orientovány stejnoměrně všemi směry, žádnou severojižní orientaci jsme nenašli.
Kam svítí baterka?
Lov lišek pomocí „magnetické baterky“ je pak úplně nepochopitelný. Problém je nejen s přesným nasměrováním skoku, ale i s tím změřením jeho potřebné délky. Podle Phillipsovy práce z roku 2010 sídlí magnetický smysl živočichů v oku. Jenže to je pouhá hypotéza a např. K. J. Lohmann, významný autor zabývající se studiem magnetorecepce, říká jasně, že „receptory pro magnetický smysl stále unikají odhalení“.
Podle uvedené hypotézy mají magnetické siločáry narušovat vnímání světla, takže uprostřed zorného pole, ve směru severního magnetického pólu, mají zvířata vidět tmavou skvrnu. Jenže severní magnetický pól je uložen v hloubce země a přímá linie k němu, tzv. inklinace, míří šikmo k zemi pod úhlem 65 stupňů. Tedy když má liška hlavu ve výši asi 30 cm nad zemí, tak pátrací „magnetická baterka“ by protnula povrch ve vzdálenosti 20 cm před liškou. Proč by liška skákala vysokým a dlouhým veleskokem, když může na myš dosáhnout tlapou?
Užitečné je také prohlédnout na stránce Lidovky.cz ze dne 12. 1. krátké video ukazující, jak liška loví. Plíží se opatrně a záhadně natáčí a sklání hlavu jedním uchem, pak druhým uchem k zemi. Co dělá? Zjišťuje si směr, kde slyší šelestit hraboše! Když tedy ví, kde hraboš haraší, není pro ni problém zvolit správnou délku skoku. Nepotřebuje žádnou zázračnou „baterku“.
A že je liška chytrá, to snad ví každý. Určitě by od ní nebylo moc chytré, kdyby chtěla skákat vždy jen z jihozápadu. To by se ve většině případů musela ke kořisti blížit hodně velkým obloukem, aby se k ní dostala z jihozápadu, a zbytečně by ztrácela čas (viz obrázek). To všechno jsou samozřejmě jen logické argumenty a zdánlivě snadno je lze odmítnout tvrzením, že autoři přece ty lišky viděli skákat. Budiž, třeba to tak je, ale opakování je matka moudrosti. Ověření má v rukou každý z nás, a to právě teď, když napadne čerstvý sníh.
O autorovi| Profesor Jiří Heřt je lékař a anatom, je členem výboru Českého klubu skeptiků Sisyfos
