Sliby se slibují, blázni se radují - média nadšeně referují, že už konečně budeme mít na tu „naši kultůru“ jedno procento. Jenže skutečnost je prozaičtější, a kdo čte pozorně, dobře ví, že vláda, navíc po mnoha odkladech, pouze schválila kulturní politiku na příštích pět let a v ní zůstal požadavek na jednoprocentní podíl na výdajích státu ve prospěch kultury. Že by to ve vládě fungovalo jinak než doma? Jen blázen by si mohl myslet, že si stačí pod stromeček žádat růžový rolls-royce a skutečně ho tam najde.
Kromě toho jsou ve zmíněném jednom procentu i částky, které na kulturu vynaloží ostatní resorty -například ministerstvo zahraničí na provoz českých center.
Ta jsou také permanentně podfinancovaná a přitom právě ona by měla předvádět profilové a reprezentativní akce, a ne škemrat, škudlit a předvádět umění kompromisu.
Také by bylo zajímavé vědět, kde se, zvlášť dnes, vezmou prostředky, když nebyly v relativně tučných letech. Je to, jako když to tele hubou mele: pořád stejně a změna žádná, jen občas vypluje nějaké velkohubé prohlášení.
Aspoň že se lze potěšit výroky hvězd našeho showbyznysu. Nejlepší jsou ty rozhovory, které plynou v mile neagresivním tónu a zpovídaný na sebe mimoděk vyklopí i to, co neví. Jako Michal David. To, že zrovna on má styky s plejádou podivných osob, není prý nic zvláštního, jde jen o práci. Zpívá totiž lidem, a tak přichází do styku s umělci, sportovci, podnikateli a politiky. A jestli prý někdo z nich něco provedl, měli je odsoudit a zavřít. Že je to ale hezký výběr známých, jak říká - Mrázek, Kočka, Gross... A pak ještě na rovinu vyklopí (pane jo!), že se znal s veksláky a „prodával jim bony za čtyrku a oni je prodávali za pět pade. Bylo to nezákonné,“ přiznává kajícně, ale teď už „je to snad promlčený,“ zadoufá. Tak tomu se říká rafinovaně mlžit a odvádět pozornost.
Domácí čtenář ani divák se ale už dávno ničemu nediví, naopak je vděčný, když se mu konečně osvětlí, jak se to ve skutečnosti má třeba s majorem Zemanem. Ten, alias Vladimír Brabec, je prý milá ozdůbka výhradně pro české publikum, píše se v jedné recenzi. Tak ozdůbka, jo? A co Pláteník, Jarda Moučka a Okres na severu? Že by třešinka na dortu?
