Může výška průměrného Američana ilustrovat i míru světového vlivu jeho národa? Statistiky by tomu napovídaly. I američtí černoši, které mají mnozí zafixované jako vytáhlé doskakovače basketbalové obruče, se totiž zmenšují.
Kdy ž jsem v roce 2006 psal projekt „Jak rostou Češi“ do české mutace National Geographic, jeho editor se pozastavil nad průměrnou výškou Američanů, kterou jsem vedle některých evropských národů uváděl pro srovnání. Tenhle měsíčník má přece jen americké ústředí a nižší průměrný vzrůst amerických mužů jako by editorovi naboural představy o tom, že v USA je přece všechno velké až megalitické. Chvíli váhal, zda to vůbec publikovat.
Výška Američanů, včetně těch černošských, které mají mnozí zafixované jako vytáhlé doskakovače basketbalové obruče, však skutečně klesá a národ Abrahama Lincolna (193 centimetrů) jako by se proměňoval v národ „Malého velkého muže“ Dustina Hoffmana. A nic na tom zatím nemění ani úctyhodných 187 centimetrů Baracka Obamy.
„Postava Američanů prošla během půl století bez povšimnutí významnou proměnou – z nejvyššího národa světa kolem druhé světové války se Američané na začátku 21. století stali naopak jedním z těch nejobéznějších,“ prohlásil profesor ekonomie John Komlos, zakladatel ani ne dvacet let staré „antropometrické historie“, jež zkoumá vztah fyzické antropologie a ekonomie.
Jako by tedy výška průměrného Američana kopírovala i míru globálního vlivu celého národa. Tělesná výška jistě nesouvisí se zbožným přáním nebo představou, ale vedle genetické predispozice zejména s vyváženým příjmem i výdejem nutričně bohatých potravin v dětství a v průběhu dospívání. A tak lidský vzrůst pozitivně souvisí s výší socioekonomického statusu, příjmu a vzdělání a také s větší zdravotní odolností.
Komlos ovšem zároveň rozklížil i představu o tom, že pouhá vysoká míra příjmu, bohatství a tzv. „well-beeingu“ vyšší průměrný vzrůst zaručuje: „Dostatek či nadbytek potravy není zárukou její biologické hodnoty, přejídání a návazné diety neznamená nutně zdravě jíst.“ Američtí muži tak dosahují průměrné výšky 175 cm, zatímco Britové je převyšují o 3 cm, Češi o 5 cm a Nizozemci, nejvyšší Evropané, dokonce o 9 cm průměrné výšky,“ upozorňuje Komlos.
Popisovaný trend ilustrují i nejvyšší představitelé USA, prezidenti. Není zřejmě náhodou, že jejich vysoké postavení koresponduje s jejich nadprůměrnou výškou, kterou si i americký folklor spojuje s reprezentativním, vitálním a akceschopným mužem v čele národa.
Za již zmíněným nejvyšším Abrahamem Lincolnem se v posledních dvaceti letech kupříkladu nijak nekrčil Bill Clinton (189 cm) či George Bush starší (188 cm). A od minulého týdne víme, že na místo současného prezidenta George W. Bushe (180 cm) se do Bílého domu se svými 187 centimetry postaví Barack Obama, který má nejen vysoké politické cíle, ale i slušné fyzické dispozice, se kterými se nejspíš dá slušně hrát i basketbal. Průměrný americký občan se však zmenšuje a platí to i o černošských Američanech: Ač je Obama urostlý i atleticky elegantní, ne dost na to, aby stvrzoval představu toho, že Afroameričané jsou vyšší nejen mezi nadprůměrně vysokými „bílými šéfy Bílého domu“, ale i mezi průměrnou populací.
I častá představa Afroameričana připomínajícího basketbalistu NBA – a o to více basketbalistku WNBA – se tak podle současného Komlosova výzkumu hroutí a z domnělých výšek padá rovnou na tvrdou palubovku statistické reality. Je sice možné, že si s Obamovým nástupem do čela USA nebudou muset multikulturalisté kupovat kovbojské boty s podpatky a ostruhami, aby byli vidět a slyšet. Možná utichne i kontroverzní debata o rasových rozdílech výšky IQ mezi barevnou populací, ale průměrnou výškou postavy černoši bělošské trendy jen stvrzují.
Podle nové studie Johna Komlose, vycházející ze statistických dat z let 2005–2006, jsou Afroameričané mezi současnou dospělou střední (příjmovou) třídou dokonce průměrně o 1 cm menší nežli průměrný Američan a u Afroameričanek nižší a střední (příjmové) třídy je tento rozdíl ještě markantnější, neboť tvoří téměř dvojnásobek: 1,95 cm.
Jejich průměrná výška (162,3 cm) tak není jen výrazně nižší, nežli je tomu u Američanek obecně, ale jsou dokonce menší nežli tradičně nejmenší ženy starého kontinentu, Itálie či Španělska, což je u kdysi nejvyššího národa světa nepřehlédnutelný výškový propad.
Paralely uvnitř západní civilizace se tedy nabízejí, ale zatím jen v rámci spekulací. Přestože je průměrná výška nemalým biologickým indikátorem zdraví populace, a tedy i nižší úmrtnosti, není v současnosti možné na základě Komlosovy studie vynášet trumfy v podobě rezolutních závěrů.
Na kvalitní socioekonomickou analýzu a zejména na vývoj poklesu či vzestupu průměrné americké výšky si budeme muset – alespoň jednu generaci – ještě počkat. Záleží i na tom, jak vysoko z nízko položeného prahu ekonomické recese vyskočí a na strop amerických možností dosáhne Barack Obama.
O autorovi| Michael Josephy, antropolog
