Někdo potřebuje péči psychologa, jiný je případ pro psychiatra. A další dá přednost
diskusi o síle vnitřní energie.
Třicetiletá Kateřina si dává už pár let stranou 500 korun měsíčně. Nespoří si ale na bydlení ani na důchod. Jen pravidelně navštěvuje ženu, s níž probírá své starosti, životní otázky, rovná si u ní své postoje a postupy. S úsměvem jí říká „šamanka“.
Nejde samozřejmě o šamanku v mytologickém slova smyslu. Anička, jak se žena jmenuje, přijímá své klienty v klasicky vybavené místnosti v centru Prahy. A co že je náplní dvouhodinových schůzek? „Snažím se pracovat se svojí vnitřní energií. Celé to beru jako práci na své osobnosti, chtěla bych odstranit různé názory nebo přístupy,“ snaží se vysvětlit Kateřina.
Na Aničku a její lehce nadpřirozené schopnosti (až podezřele velká míra empatie a laskavost či umění odhalit slabiny člověka v několika minutách) nedá Kateřina dopustit. Pomohla jí odpoutat se od dlouholetého, nikam nevedoucího vztahu a její průvodkyní je i nadále – v době, kdy je Katka už půl roku šťastná s novým přítelem. O tom, že by s návštěvami „šamanky“ přestala, mladá žena neuvažuje. Má pocit, že „práce“ s Aničkou ji posouvá dál.
Kateřina ale není jediná, kdo se – byť v dobré psychické kondici – dělí o podrobnosti svého života s člověkem, který není titulem ani psycholog, ani psychiatr. Ačkoliv ne každý člověk dlouhodobá sezení vydrží a uvěří diskusím o karmě, vnitřní pozitivní energii nebo papírům pokresleným čarami, jen u Aničky jsou objednávací doby několik týdnů.
Proč se tolik lidí se svými pochybami obrací raději na nejrůznější kartářky, vědmy či šamanky s terapeutickými kurzy a nehledá pomoc u odborníků z fakult?
Je v tom trocha tajemství
S jednou z odpovědí přichází i psycholog PhDr. Petr Goldmann z Psychiatrické léčebny v pražských Bohnicích. Kdy k psychiatrovi?
Když pocit beznaděje, nespavost či myšlenky na sebevraždu trvají déle než čtrnáct dní „Jde o stejné mechanismy, které vedou pacienty k léčiteli. Alternativní řešení pracují s často nesplnitelnými sliby, ale mají také tajemství a romantiku. Lidi také může zklamat jejich předchozí psycholog. A konečně alternativec může být někdy v regionu dostupnější než lékař,“ argumentuje.
Právě o zklamání z návštěvy u psychologa hovoří i padesátiletá ekonomka Martina, která jej s manželem navštívila po vážné dopravní nehodě. Po ní byla částečně paralyzována. Přístup psycholožky ji ale velmi zklamal. „Kladla nám takové otázky, jako jestli si děláme každý den něčím radost nebo jestli jsme v kontaktu s rodinou, která nás má ráda. Oba jsme s manželem vysokoškoláci, na tyhle otázky jsme si samozřejmě odpovídali dávno před tím, než jsme k psychologovi šli. Čekali jsme něco fundovanějšího,“ vzpomíná Martina.
Jak však podotýká Petr Goldmann, i psychologové jsou lidé se svými přednostmi a slabostmi. „Samozřejmě se může stát, že klient narazí na někoho, s kým si nesedne. Možná by stálo za to o zklamání psychologovi říci .
Ale pokud je klientovi psycholog nesympatický, nejlepší řešení je asi zkusit někoho jiného. Pokud jsou člověku nesympatičtí všichni psychologové, je to znamení, že jejich služby mu nemohou pomoci,“ míní.
Zapamatujte si: není to selhání
Podle doktora Goldmanna dnes mají psychologové o trochu více práce než dříve. Důvodem však není větší stres nebo více starostí. „Roli hraje především lepší dostupnost psychologů, větší informovanost veřejnosti a především rostoucí tolerance vůči jedinci, který psychologické služby využívá,“ vypočítává. Lidé se podle něj chodí svěřovat zejména s generačními problémy a hledají odpovědi na otázky týkající se postavení ve světě. „Stálé jsou problémy mezilidských vztahů. Ženské problémy jsou typické důrazem na prožití emocí, muži mají starosti s výkonem – ve všech sférách života,“ dodává.
I psycholog Goldmann však dává jednu radu: Trápí vás něco? Pak se nejdřív svěřte kamarádovi nebo blízké osobě. „Pokud nemáme kamaráda nebo pokud cítíme, že nám vyslechnutí nestačí, anebo nechceme-li problém otevírat před někým známým, měli bychom však hledat pomoc u odborníka,“ dodává.
Jestliže pomoc psychologa je dnes běžně akceptovatelnou službou, stále tak trochu skrz prsty se veřejnost dívá na ty, kdo potřebují péči psychiatra.
„Ještě pořád se setkáváme s problémem, že pomoc psychiatra lidé vnímají jako selhání,“ potvrzuje MUDr. Pavla Hellerová z Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice. „Je to ale předsudek. Stále musíme vysvětlovat, že duševní porucha je nemoc jako každá jiná. A že většina lidí také nevnímá žlučovou nebo ledvinovou koliku jako své selhání, které jde ovlivnit vůlí,“ dodává.
Na druhé straně stojí podle ní pacienti s psychotickými onemocněními nebo závislostmi, kteří psychiatra potřebovali už dávno, ale nevyhledali ho, protože se jako nemocní necítili. Podobnou zkušenost má i psychiatr Cyril Höschl.
„Spíše než s lidmi, kteří přišli k psychiatrovi jen v nějaké chvilkové slabosti, se setkáváme s lidmi, kteří měli přijít už dřív, ale situaci podcenili. Když pocit beznaděje, ztráty iniciativy, motivace nebo nespavost či sebevražedné myšlenky trvají déle než čtrnáct dní, běžte k psychiatrovi,“ radí lékař.
K psychiatrovi se obvykle nakonec dostane jen zlomek lidí, kteří před přáteli šermují termínem „mám depku“. „Lidé říkají, že mají depku, ale myslí tím jen špatnou náladu. Deprese je vlastně syndrom, souhrn příznaků, které se vyskytují v různé intenzitě u řady poruch,“ vysvětluje. „Může se objevit i při neurotických poruchách, které vyžadují jiný druh léčby, často terapii v kombinaci s léky. Někdy jde i o existenciální krizi nebo krizi v dospívání,“ konstatuje Pavla Hellerová. Kromě deprese a schizofrenie ovšem existuje celá řada dalších neurotických poruch, které sice do osobnosti pacienta tolik nezasahují, ovšem mezi Čechy je jich daleko více. Často se projevují příznaky, jako je bolest břicha či hlavy, a místo psychiatra je léčí praktický lékař.
I když už se ale pacient odhodlá k psychiatrovi zajít, nemusí se hned podařit poznat, jaká diagnóza ho trápí. „Záleží na druhu poruchy – některé poznáte ihned, jiné jsou skryté nebo její příznaky odpovídají několika diagnózám. Pak je nutné, aby pacienta vyšetřil také psycholog pomocí různých testů,“ uzavírá lékařka.
