Předkové Jiřího Markuzziho pocházeli z Itálie. Jeden z nich přišel ještě coby Marcuzzi někdy před 250 lety z Lombardie do Čech, aby jako rybníkářský inženýr rekonstruoval hráze jihočeských rybníků. Zamiloval se a už tady zůstal. Založil tak českou větev Marcuzziů (později Markuzziů), jejímž následovníkem je i současný majitel vinařského obchodu. „Můj otec mluví italsky, já také, ale naším rodným jazykem je čeština, jsme Češi,“ říká Markuzzi. „Italština mi ale určitě pomohla v podnikání, protože ne všichni Italové chtějí mluvit jinými jazyky, a když s nimi můžete jednat v rodné řeči, je všechno mnohem snazší.“
K vínu přivedl Jiřího Markuzziho právě jeho otec, který měl řadu přátel na jižní Moravě. Návštěvy u nich často končily ve vinařském sklípku a dospívajícímu chlapci toto prostředí učarovalo. „Přitahovalo mě, jak se o víně baví, jak ho umí ochutnávat, jaká kolem vína vzniká atmosféra. Chtěl jsem se to naučit taky.“ Cesty světem Začal studovat hotelovou školu v Mariánských Lázních, ještě jako student se stal členem asociace someliérů a pokračoval ve vzdělávání se. Na vysoké škole v Plzni si jako studijní obor zvolil překladatelství a tlumočnictví z němčiny a francouzštiny. Pak přišlo první setkání, které významně ovlivnilo jeho kariéru. „Moje lektorka francouzštiny Natalie Bruiller mi domluvila tříměsíční stáž v proslulé francouzské vinařské oblasti Bordeaux - Chateau Vieux Touron. Pracoval jsem tam v laboratoři a na vinicích pod vedením Paula Gagnarda, špičkového enologa-konzultanta v Bordeaux. Učil jsem se všechno: jak o víno pečovat, jak ho lisovat, stáčet, filtrovat, pracoval jsem na vinicích, navštěvovali jsme i ostatní vinařství v oblasti. Pomohlo mi to poznat, jaká dřina je víno udělat. Všechna důležitá práce se musí odvést už na vinici. Ve sklepě pak jde pouze o to, nepokazit získanou kvalitu hroznů.“
Další rok se Markuzzi do Bordeaux na tři měsíce opět vrátil a rok nato odjel do Luzernu, kde se v rámci studentské stáže stal someliérem u jednoho z nejlepších místních restauratérů. V této pozici zůstal opět rok a přišla další štace, tentokrát ve francouzské části Švýcarska ve městě Montreaux, v restauraci opět jako someliér. „V tomto oboru to funguje na základě referencí,“ vysvětluje, jakým způsobem se ještě coby mladý člověk k prestižním místům dostával. Z Montreaux přesídlil do německých Brém, kde dva měsíce působil v marketingovém oddělení předního německého distributora vín, vinného obchodu Segnitz.
Úspěchy slavil i doma. Jako someliér restaurantu Villa Romano v Mariánských Lázních se stal vítězem Trophée Bohemia Sekt - Sommelier Česka a Slovenska roku 2000, následující rok skončil v této soutěži druhý.
Na vlastních nohách Když dokončil vysokou školu, nabídla mu práci italská firma La Fattoria. Jako obchodní ředitel prodával na českém trhu její vína pět let. Pak se rozhodl osamostatnit. V únoru loňského roku založil vlastní firmu Vino Markuzzi, která dnes zastupuje na českém a slovenském trhu třináct italských vinařství plus moravské vinařství Reisten z Pavlova na Pálavě. „Rozhodl jsem se zastupovat spíš menší a středně velká vinařství, kde kvalitu vína ve vinici i sklepě kontrolují jeden nebo maximálně dva lidé,“ vysvětluje svou obchodní politiku. „Ve víně z takových vinařství je pak znát rukopis konkrétního vinaře, na rozdíl od obrovských vinařských domů, kde není tak čitelný. Ve víně by se měl odrážet charakter lidí, kteří je vyrábějí, kultura a historie oblasti, z níž pochází. Vnímám víno jako kulturní nápoj. Když člověk pije kvalitní víno, může vzpomínat na reálie dané země i regionu, historii konkrétní vinařské rodiny, která se zrcadlí v jejím víně.“ Na italských vinařích Markuzzi podle svých slov obdivuje to, že jsou vstřícní a dokážou uznat kvalitu i jiných než svých vín. „Nejsou tak nacionálně zaměřeni jen na svůj region, zatímco třeba Francouzi často ano. Třeba vinaři z Bordeaux jen málo uznávají burgundská vína a naopak. Italové jsou otevřenější, a to se mi na nich líbí. Italská vína si mě získala také tím, že je považuji za nejpestřejší ve smyslu vinných odrůd, kterých je tam nejvíc na světě. Stejně jako vinařských mikrooblastí, které dodávají vínu jedinečnost.“
Moravský sklep Reisten přibral Markuzzi do své nabídky proto, že podle jeho slov splňuje všechna kritéria týkající se velikosti a filozofie vinic, která chce zastupovat. „Jsem patriot, chci podporovat také moravská vína, která vyjadřují charakter a tradici Moravy. Domácí vína navíc přitahují pozornost turistů, chtějí u nás ochutnat naše víno, a já chci proto restauracím nabídnout to nejlepší.“ Za vínem a vinaři Zákazníky Markuzziho společnosti jsou someliéři a manažeři restaurací a hotelů střední a vyšší třídy a dále privátní zákazníci. Jeho pracovní den začíná kolem deváté ráno, kdy ve své kanceláři, fungující současně také jako vinotéka i degustační místnost, vyřizuje agendu. Odpoledne vyhrazuje obchodním schůzkám, večery naplňují často degustace a večeře pro klienty. Jednou či dvakrát měsíčně se také vydává do Itálie, kde navštěvuje vinařské sklepy a ochutnává vína a rád sem vozí i své zákazníky. „Když navážou osobní vztah s vinařem, získají daleko hlubší vhled do jeho vína. Vinaři jsou lidé, kteří závisejí na přírodě, vztah s nimi je často víc přátelský než obchodní.“
Firmu Vino Markuzzi zatím tvoří tři lidé. Kromě majitele jsou to jeho spolupracovníci Jiří Mecner a Mirka Černá, jež si podle svých slov vybral „podle jejich vztahu k práci i k vínu, podle sympatií a pocitu, který jsem z nich měl.“ Ve svých plánech počítá manažer s dalším rozvojem své společnosti. „Chceme ji rozvíjet, jak do počtu zastupovaných vinic, tak z hlediska klientely. Také se to děje, třeba od ledna nově zastupujeme špičkové vinařství Marchesi di Gresy z Piemontu. Do budoucna chci získat vína i z dalších oblastí Itálie: Marche, Sardinie, Pulie. Ale nechceme to uspěchat. Už proto, že příliš mnoho nových vín je těžké najednou správně komunikovat, zákazníky by to mohlo zmást a přestali by se v mých vínech orientovat. Lepší je růst postupně.“
JIŘÍ MARKUZZI Rodina: Svobodný, bezdětný Auto: Volkswagen Oblíbená hudba: „Té je moc. Chris Rea, Queen, Jemie Oliver, jazz, klasika také.“ Volný čas: „Nejradši jej trávím golfem, po vínu je to má druhá největší vášeň. V zimě lyže a squash.“
