Dnes o jednom záhadném slově a o sursiques čili vraštidlech Zatímco jsem ve zverimexu vybírala psovi žužlátka na čištění zubů, rozhodl se, že si nákup obstará sám. Nepozorovaně roztrhl igelitový obal a začal ohlodávat podivnou věc, která byla uvnitř. Vypadala jako uschlá větev. „Co je to?“ ptala jsem se prodavačky. „Mulet,“ odpověděla.
Ve skutečnosti řekla mulec, jenže já slyšela mulet (ostatně ani z mulce bych coby osoba v zoologii málo zběhlá nebyla moudrá). A tak jsem tedy domů nesla nedobrovolně zakoupený mulet a přemítala, co to asi je, že to psovi tolik zachutnalo? Doma jsem zjistila, že mulet je velmi tuhý, ale že ho lze naporcovat sekáčkem na maso. Jeden kus jsem hodila psovi, zbytek jsem schovala do psího šuplíku. Koukla jsem do slovníku, mulet tam nebyl.
O chvíli později se u nás stavil kamarád. Čichal, čichal a pak se zeptal: „Co vám to tady smrdí?“ Tedy on je cizinec a použil zdvořile neutrálního italského výrazu „odore“, který se mění z vůně na zápach podle příslušného adjektiva, případně i předmětu, k němuž se vztahuje. Takže otázka zněla spíš: Co je to tu za podivný odér? To je mulet, chtěla jsem odpovědět, ale nevěděla jsem, jak mulet přeložit, když nevím, co mulet je. Ukázala jsem mu tedy kus muletu v naději, že třeba sám pozná, co je to. Nepoznal. Ale když zjistil, že se tomu říká mulet, prohlásil, že je to z francouzštiny a že to určitě bude mul. Sestavili jsme dílky muletu zpátky k sobě a opravdu to trochu připomínalo oslí (mulí) uši. Zapáchající mulet putoval do krabice na balkon. Pes si sedl před balkonové dveře a začal žalostně výt. Přišla domů dcera a zeptala se: „Co ten pes chce?“ No a odpověď už znáte.
Když jsem večer zjistila, že záhadný mulet je jen obyčejný kravský pysk (netušila jsem, že může být tak veliký!), bylo mi to líto. Líbilo se mi mít doma (respektive na balkoně) mulet a nevědět, co to je. Překladatelovým úkolem je totiž vždycky vědět či se dopídit, co ten který výraz znamená, a snad proto mám ráda vymyšlená, neexistující nebo záhadná slova.
Jedno takové obzvlášť povedené je ve vynikajícím filmu Luise Bunuela Nenápadný půvab buržoasie. V jedné scéně má don Rafael intimní schůzku s paní Thevenotovou, a když se chystají na věc, přijde za ním na návštěvu pan Thevenot, jeho přítel. Podaří se jim ho něčím obalamutit, ale když si chce pan Thevenot odvést svou choť domů, neukojený don Rafael prohlásí, že paní se musí ještě chvíli zdržet, jelikož jí chce ukázat „sursiques“. Manžel odejde, paní chce vědět, co jsou to sursiques, a don Rafael řekne, že nemá tušení. Takové slovo ve francouzštině neexistuje, stejně jako „sursichi“ v italské nebo „sursiks“ v anglické verzi (našla jsem zato skupinu The Sursiks). Přesto může něco evokovat, například ve francouzštině sursis = odklad, proto mě moc pobavilo, že v českých titulcích to bylo kdysi, v klubovém promítání, přeloženo jako vraštidla. Vraštidlo je pro daný kontext perfektní slovo, pořád čekám, až se mi naskytne příležitost a budu ho moct vpašovat do nějakého překladu.
Ale ještě zpátky k sursiques, zjistila jsem, že v amazonské španělštině prý existuje výraz sursique a označuje buď hubeňoura, nebo šupáka a možná i hubeného šupáka. Nicméně, na významu opravdu nesejde, ta scéna především ukazuje, že stačí říct nic přesvědčivě, aby se stalo něčím. Mám co dohánět, mně na mulet nikdo neskočil.
***
Doma jsem zjistila, že mulet je velmi tuhý, ale lze ho porcovat sekáčkem na maso. Koukla jsem do slovníku, mulet tam nebyl.
O autorovi| Alice Flemrová, překladatelka
