Vedle vládnoucí Národnědemokratické strany není v Egyptě jiná silná strana. Bratrstvo je hierarchicky organizované náboženské společenské hnutí, jako jediné má masovou členskou základnu, vedení, disciplínu a mluvčí, a tedy velký náskok před zbytkem opozice.
Íránský scénář ale nehrozí. Nejen proto, že si obě historické situace nejsou vůbec podobné a Muslimské bratrstvo sehrálo v revoluci jen druhořadou roli. Není to totiž revoluční strana s charismatickými kleriky, ale laické hnutí, které od svých počátků usiluje o pozvolnou náboženskou obrodu. Do politiky se zapojilo během antikoloniální revoluce a jako alternativa proti sekulárnímu nacionalismu, ale velmi rychle bylo zakázáno a pronásledováno. Jeho radikální fáze proběhla před padesáti lety, kdy její ozbrojené složky válčily s Násirovým státem a ideolog Sajjid Kutb psal ve vězení radikální texty. Po Kutbově popravě učinil vůdce hnutí Hasan al-Hudejbí oficiálním textem Bratrstva knihu Kazatelé, ne soudci, která Kutbovu teorii exkomunikace (takfír) označila za teologicky neplatnou. Kutbovy knihy jsou sice nadále populární, ale především mezi tzv. takfíristy, radikálními islamisty, kteří Bratrstvo nenávidí za „kolaboraci“ se státem.
Příměří se státem Bratrstvo totiž uzavřelo nepsané příměří se státem a soustředilo se na náboženskou činnost: práci s mládeží, vzdělávání, charitu, zdravotnictví, pronikání do profesních sdružení a odborů. Jako poslední ideologická strana spojuje osobní i společenské dobro s náboženstvím. Snaží se o jeho postupnou obrodu skrze „islamizaci“ (da’wa) zespoda, tedy šířením islámského způsobu života a ctností, z nichž některé jsou obdivuhodné (svépomoc a charita), další jsou sekularistům buďto cizí (ženská skromnost), nebo nepřijatelné - odmítání alkoholu, společenský konzervatismus, nedůvěra ke koptům a antisionismus.
Da’wou, kladným příkladem a opozičním étosem dosáhli islamisté mnohem víc, než by dosáhli politikou.
Přesto se politiky jako vedlejší strategie úplně nevzdali. Od 70. let měli zástupce v parlamentu. Příměří se státem pak Bratrstvo porušilo, když jeho členové v roce 2005 kandidovali jako nezávislí a vyhráli 88 míst ze 161 okrsků, v kterých nastoupili, tedy 20 procent míst v parlamentu. Režim je toleroval jako val umírněných islamistů proti extrémistům. Z obav z jejich popularity ale vsadil znovu na represi. V roce 2007 byla změněna ústava, zakázána politicko-náboženská činnost a znovu se zatýkalo.
Bratrstvo se zatím v parlamentu stalo jedinou opravdu aktivní opozicí. Během pěti let podalo několik tisíc interpelací vůči vládě. Jeho politická práce odvedla kádry Bratrstva od propagace náboženských hodnot k zaměření na právní a politickou reformu. Šlo zejména o socioekonomickou politiku státu, kde mělo Bratrstvo díky své charitě dobrý přehled, a o lidskoprávní normy, které se jeho členů jako pronásledovaných přímo týkaly. V roce 2008 ale také kritizovalo zákaz tzv. ženské obřízky z důvodu starobylosti tohoto zvyku. Adaptovalo svou ideologii: jeho stálým heslem posledních deseti let je „občanský stát v islámském rámci“. Ještě v době represe napsalo detailní politický program, jehož nejvíce „islamistickým“ návrhem je volená islámská rada, která by rozhodovala o slučitelnosti legislativy s islámskými normami, a požadavek, aby prezident byl muž a muslim.
Islamizovaná politika Druhým argumentem proti možné islamizaci Egypta je to, že už to zdaleka není čistě sekulární stát. Mubarakův režim se udržoval u moci náboženskou politikou, která bude zvlášť pro liberály obtížným dědictvím. Islamisté už do jisté míry dosáhli svého: v roce 2005 byl zaveden článek o islámu jako zdroji zákonnosti do ústavy, určité náboženské právní normy do zákonů, náboženské programy do státních médií. Z náboženských důvodů byli také pronásledováni liberálové, homosexuálové a feministky, jakož i několik reformních teologů a učenců. Vznikla situace, kdy sekulární stát svým autoritářstvím a polovičatými ústupky učinil z náboženství politikum, ale neuspokojil nikoho. Soudy, islamisté i veřejnost dnes chápou, jak složité je míchat sekulární a náboženské právo.
Neustálý boj mezi fundamentalisty z Bratrstva, ještě radikálnějšími islamisty a státní mocí o morální základ politiky v Egyptě ale vystupňoval projevy nesnášenlivosti. Sekularismus byl kritizován jako bezvěrectví, stát zase přeháněl nebezpečí ze strany Bratrstva. Konec represivního režimu představuje i konec této pokřivující situace a naději, že se role náboženství v politice bude vyjednávat otevřenými mechanismy, počínaje parlamentní debatou o nové ústavě.
V ní bude Bratrstvo nejspíš představovat umírněné fundamentalisty. V politice už teď ztratilo tím, že proti zkorumpované moci povstala mnohem radikálnější opozice. Navíc se bude volit i podle sociálního programu. Bratrstvo dosud kombinovalo hospodářský liberalismus s důrazem na sociální zodpovědnost státu a nemuselo mít konkrétní, koherentní ekonomickou politiku. Dá se očekávat, že mu půjde spíš o vlastní postavení a nebude stát o přebírání zodpovědnosti za zemi v tak komplikovaném stavu, jako je Egypt. Oznámilo, že nebude mít prezidentského kandidáta. Jeho výsledek ve volbách různí experti odhadují na 15 až 30 procent.
Nové podmínky už teď Bratrstvo mění. Před rokem zvolilo ještě vůdce ze starší generace, která upřednostňovala da’wu, protože politika ohrozila jeho existenci. Teď se do popředí dostává mladší generace, společensky otevřenější, částečně i vůči Izraeli, se zájmem o politiku. Mluvčí se už teď aktivně ucházejí o veřejné mínění a neustále zdůrazňují svou otevřenost: „chceme demokratický pluralitní systém,“ říká Mohamed Mursí. Rostoucí složkou je kupodivu mládež: v tzv. Koalici revoluční mládeže jsou aktivní mladí z Bratrstva, kteří o svém zapojení do pluralitní politiky přesvědčovat nemusí.
***
Upravili svou ideologii: jejich stálým heslem posledních deseti let je „občanský stát v islámském rámci“
O autorovi| ZORA HESOVÁ arabistka
